Název tématu upraven moderátorkou.
Nevím proč, ale podvědomě mě to nutí.. Že když budu extrémně hubená, tak se o mě okolí bude víc zajímat... Už jednou se mi to stalo zhubla jsem na 43 a fakt jsem byla populární, všichni se najednou o mě strachovali a měli mě rádi... myslím okolí ne rodinu... Máte někdo stejný problém?
Cituji mikkýsek: Kompenzuje si tak tím svůj mindrák nebo jak ty říkáš potřebu přijetí a lásky.Tímhle způsobem , ale stejně ničeho nedosáhne což zjistí posléze. Ubližuje stejně nejvíc jen sama sobě.
To máš pravdu, ale asi neví, jak to udělat jinak.
Tak, aby jí to přineslo stejné uspokojení. A Tak, aby to zároveň neublížilo nikomu jinému.
Upřímně, tohle řešíme všichni po celý život, kde končí naše svoboda a začíná svoboda druhých. A neustálým narážením na mantinely se ujišťujeme, kde ty hranice jsou.
Nejen Sabcza, ale všichni.
Cituji mikkýsek: já takhle své dítě nevychovávám , to jsou jen společenské předsudky a těmi já se neřídím
Tak to Ti můžu jen gratulovat, málokdo se vymaní ze zaběhaných forem chování,které si předáváme po generace a mění se jen pozvolna.
Cituji mikkýsek: možná by nebylo od věci to změnit Nahradit to jiným myšlením zvlášť pokud píšeš,že máš dost nezralých obranných mechanismů za , které se stydíš.
Nejsem žádná výjimka, takhle to má spousta lidí, jen to neříká zrovna takto, nebo vůbec, já jsem se to díky terapii naučila prostě pojmenovat .
Je to osvobozující, přiznat si, že mám pocity, které nejsou k chlubení.
Cituji Venuše: To máš pravdu, ale asi neví, jak to udělat jinak.
Tak, aby jí to přineslo stejné uspokojení. A Tak, aby to zároveň neublížilo nikomu jinému.
souhlasím
Cituji Venuše: Nejsem žádná výjimka, takhle to má spousta lidí, jen to neříká zrovna takto, nebo vůbec, já jsem se to díky terapii naučila prostě pojmenovat
jj, ano je jich spousty , ale všechno se dá změnit
Osvobozující může být kde co ,třeba už i to , že si člověk přizná , že má problém a chce s ním něco udělat.
Cituji mikkýsek: Osvobozující může být kde co ,třeba už i to , že si člověk přizná , že má problém a chce s ním něco udělat.
To je prima.
Ale slova "něco udělat" jsou příliš obecná. Ráda bych poznala někoho, komu se skutečně podařilo se sebou "něco udělat", aniž by ztratil svou identitu a nezměnil se v někoho zcela jiného.
Nikdo totiž ještě neřekl, CO se s tím dá vlastně udělat. Ani terapeut. Tedy krom toho, že je dovoleno o tom mluvit. Což je fajn, a někdy to i problém vyřeší. Ale málokdy něco závažnějšího. Na řešení si prostě musí přijít každý sám, protože je pro každého jiné.
Kéž by svět byl jednodušší...ale zas by nás to asi pak přestalo bavit...to si člověk nevybere.
Cituji Venuše: Na řešení si prostě musí přijít každý sám, protože je pro každého jiné.
no a odpověděla jsi si sama , jak prosté a zároveň složité
Poslat SZ
