Holky, které máte italského chrtíka - moc bych ho chtěla, s přítelem o něm přemýšlíme už půl roku - ale - jak moc jsou ,,křehcí"? Je mi jasné, že dost, a mám obavy, že bych byla pořád ve strachu z toho, že seskočí z vyššího schodu a zlomí si nožku, apod... Povahu mají skvělou, jsou nádherní, ale nechci zase pejska, o kterého se budu pořád tak moc bát.
Jinak rodiče mají vlkodava a tolik zdravotních problémů jeden pes snad ani nemůže mít
Reaguji na tragiccomedy:
"Budoucí" tchýně má fenečku italského chrtíka a rozhodně to není taková křehule, jak se na první pohled zdá. Ale zase pravda, ona je nadstandartně veliká, na chrtíka přímo obřík. Když běhá na zahradě a v plné rychlosti jí to v zatáčce uklouzne tak chvilku ryje bokem i čumákem v trávě, zabere, dostane se do vertikální polohy a běží dál. Jednou slítla z takového toho převisu nad lesní cestou (cca 1,5 metru vysoko) a měla jen škrábance. Pokud se něčeho zalekne tak se světelnou rychlostí štosuje pod gauč, který je sotva 20 cm nad zemí, dodneška nechápu, kam ty nohy dává
Povahu komentovat nebudu, byla bych za rýpala (navíc za ten můj dojem může z velké části výchova (resp. její absence), jak u původní chovatelky, tak současná, za což ona nemůže )
Inteligenci taky ne. Jejímu neustálému lapáním vos do tlamy se už jenom směju, má pak vždycky tlamu napuchlou jak boxer (nemějte mi to za zlé, v létě se jí to stane obden a nic se jí zatim nestalo a bránit se jí v tom nedá).
To mi evokuje otázku: Jak jsou na tom chrti s vnímáním bolesti? Kočky jí dost často škrábnou v sebeobraně po čumáku (chce si s nima nejspíš hrát, ale v jejím humpoláckém podání to vypadá, jak když jim chce sežrat hlavu), ale mě přijde, že si to vůbec neuvědomuje, šikanuje je směle dál...V životě snad bolestně zakňučela jen jednou, když slítla z toho "srázu". I po kastraci hopkala a nějaká jizva jí byla šumák...
Jejda, doufám, že tchýně na omlázení nechodí, by hned poznala, že se jedná o to její unikátní telátko By bylo zle
Reaguji na tragiccomedy:
Cituji korbacek: rozhodně to není taková křehule, jak se na první pohled zdá.
Cituji korbacek: Jak jsou na tom chrti s vnímáním bolesti?
Já si myslím, že to je individuální u každého psa, že to není přímo dáno rasou, tak jako třeba povahové vlastnosti.
Whippeta, co jsme měli, ten teda nekvikl snad nikdy.
Ted fenečka Greye je celkem fnukna, když spdne, tak nic, ale když ji plácnu po zadku, to je herečka Ale je to moje zlaté mimino, to je tak pěkné mít tak velkého psa a takového strašpytla
Cituji korbacek: Jejda, doufám, že tchýně na omlázení nechodí, by hned poznala, že se jedná o to její unikátní telátko
Cituji korbacek: Jak jsou na tom chrti s vnímáním bolesti?
Naše vipetka si bolest vůbec neuvědomuje pokud je "v akci" , je schopna se uhnat k smrti. Potom večer na gauči pokňukavá, po bytě kulhá a tváří se jak boží umučení, herečka je fakt velká, užívá si když jí litujem. Ale ve chvíli, kdy řeknem, že jdeme ven, seskočí vesele z gauče a nejednou jí zas nic nebolí.
Cituji StellaFlorea: Naše vipetka si bolest vůbec neuvědomuje pokud je "v akci" ,
Jo, u nás je to tak samo A pak sotva vyjde schody domů, celý den kulhá a už nechce až do druhého dne ven
Reaguji na paliana:
Máš překrásného psa, mne se právě ty krátkosrsté líbí - greyhound nebo španělský chrt.
Barzoj se mi vzhledem nepozdává, ale poblíž mne bydlí paní, která má velice milou desetiletou fenku barzoje, taky odněkud z útulku - potkat se s ní venku je celkem sranda, chrtí babka se honí s mojí čivavou a ta na ni zkouší různé kličky.
Taky se mi chrti moc líbí. Lidi od nás mají irského vlkodava. Je na něm vidět, že už je starý. Vypadá, jako takový starý dobrák, má takový klidný a milý výtaz Když jsem ho viděla poprvé, byla jsem v šoku, nikdy jsem tak obrovského psa neviděla vždycky nechávají otevřenou branku (bydlí u lesa) a vlkodav si tam chodí kolem, jak se mu zachce chodím kolem s naším psem, který je vlkodavovi asi po "kolena" a on nás vždycky přikluše přivítat z té brány
Cituji Terezzzaaa: chodím kolem s naším psem, který je vlkodavovi asi po "kolena
To musí vypadat hezky
Reaguji na Arfar:
Je to fakt rozdíl a vlkodav by se očividně velice rád přátelil, ale ten náš se ho bojí
Cituji Terezzzaaa: ale ten náš se ho bojí
A ty se divíš? Kdyby jsi ty byla někomu po kolena, taky si nechceš hrát
Jinak je to strasně zajímavý, jak ti chrti miluji malá zvířata. Ta moje, se kamarádi s jednou fenkou Jack Russela a jsou to teda kámošky Pak miluje taky plno čivav, yorkšírů...z našeho okolí Ale skoro věichni se bojí
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.