Chronicky užárlený a agresivní přítel

Reaguji na okynko: Já doufám, že ne.. ale fotil si naše věty na fb, nebo icq.. Nemůžu zatím odejít. Mám tady rodinu a práci. Nechci jak zbabělec utéct, ale vím že proti němu nemám šanci

Reaguji na Monus: Víš bijí se ve mě dvě strany.. Jedna která si říká " Zajistí tě a budeš mít vše i tvé děti a miluje tě nadevše" a druha řve "Chci volnost a jít si i ve dvě v noci na kafe" .... Chtěla jsem názor ostatních.. a hlavně slyšet, že v tom nejsem sama a je tady některá, která to taky zažila a jak se s tím vypořádala.. Ale když jsi čtu, co mi říkáte... tak s tím udělám rázný konec.

No a Ty zase jsi česká mentalita, tak ať se s tím smíří Si nemyslím, že by to bylo o mentalitě Čechů. Přehnaná žárlivost je špatná a to je všeobecně známý, nebo on si to neuvědomuje? Já bych vedle sebe prostě nemohla mít partnera, kterýmu někdy přeskočí a chová se jak b.l.b.

? Co to je za chování?

Mně teda nepřijde zbabělý, že si rozhodneš o tom, jak bude Tvůj život vypadat.

Když to skončíš, tak jednou za to budeš šťastná, až poznáš toho pravého, který bude k tobě milý a snese ti modré z nebe...Tohle není láska..Máš na lepší!

Doufám že najdu normálního .. ale když vidím ty chlapy, tak se mi chce brečet. Zakládám si hodně na věcech ze staré školy.. miluji gentlemany a chlapy, kteří se nebojí zaplatit a berou to jako samozřejmost. Už jen tyhle dvě věci jsou pro mě strašně důležité. Pak bych nesnesla, kdyby se díval po jiné a další maličkosti. A on do háje přesně takovej je až na to pos*** žárlení, nadávání a zbytek.. áách jo holky
Ale když si teď vzpomenu.. šla jsem po prvním rozchodu několikrát na rande a každé katastrofa. U jednoho jsem čekala 15min než přišel a pak odešel na hodinu a půl. Samozřejmě tam nechal věci. Tak jsem po hodině a půl pobalila a hodila mu věci i s peněženkou za bar.. Nakonec mi volal, že už jde zpátky a kde sem. Několikrát se mi omlouval, ale to na mě byla těžká soda, když ze sebe dostal, že jsem poprvé i po druhé čekala kvůli jeho hysterické ex.. A takhle je to pořád !
Prostě přitahuji jen idio*y

Ona by Ti sem jedna s podobnými zkušenosti napsala, ale bohužel už nemůže - je MRTVÁ. Jestli Ti něco říká Simona Monyová

Reaguji na Monus: No právě druhý kámen úrazu.. Začala jsem číst a vytvořila si konečně chlapa, kterého chci. A chudák přítel se mi začal se vším už u protivit... Včera jsem po něm vyjela, když na mě furt mluvil a já se dívala na TV.. Já vím, že to bylo hnusný, ale jsem na něj už někdy příšerně alergická. Potřebovala jsem k tomu konečně popostrčit a slyšet názor od jiných.

Fakt díky holky .. Snad si to doživotně zapíšu za uši a budu se vyhýbat obloukem blbcům užárleným..

A všichni chlapy nejsou stejní..To jsou hloupé výmluvy...

Reaguji na viki161: Je to u mě podobné akorát, že mě v životě fyzicky nenapadl. Jen psychicky udeptal

Reaguji na Deny Lady: Myslíš? Já o tom přemýšlela a měla jsem kdysi úžasného přítele.. Hlavně neagresivního a neužárleného! A já blba a mladá.. a on moc dospělý.. No bože, jak já si říkám, co sem všechno měla a zahodila

Reaguji na Monus: Taky si říkám že mám skvělého, ten spíš je občas chudák semnou Njn jsem štír...

Tak po přečtení této diskuse jsem se rozhodla taky přispět.. ale to z toho důvodu, že taková jsem já.. a vím jak moc to mého přítele mrzí, že mu nevěřím, žárlím apod. I když vím, že by mě nikdy nepodvedl... ale na začátku vztahu dvakrát udělal něco, co mou důvěru trochu zničilo (nepodvedl mě ani nic podobného) a od té doby jsou problémy... taky nevím co s tím... nechci mu ničit život a dusit ho.. už jsem přemýšlela, že bych začla chodit k psychologovi... třeba kdyby si to tvůj přítel taky uvědomil, že nic neděláš a i tak tě dusí, možná by byl ochoten na něco takového přistoupit... vždyť chorobná žárlivost je vlastně taková nemoc.... a určitě se s tím dá něco dělat.. vím jak moc to obtěžuje mě...a myslím, že vím, jak moc tím může trpět ten druhý...

Holky mám ještě jeden dotaz.. Dlouho jsem se kamarádila s jedním klukem. Je moc fajn, pracovitej, milej, hodnej.. hodně jsme si rozuměli a já ním byla okouzlena. Ale je to dva roky zpátky. Teď jsem ho nedávno potkala a on mi náhodou zase napsal .. Tak jsme si začali tajně psát a on byl zhrozenej z toho, když jsem se mu svěřila (tenkrát jsem neměla opravdu nikoho a dusila to v sobě). Nabídl mi pomoc a ochranu.. že se k němu můžu nastěhovat atd.. Jenže pak dostal pracovní nabídku v zahraničí a chtěl hrozně mou radu a rozhodnutí lpělo na mých bedrech. Viděla jsem jak se v něm peru já a jeho práce a zároveň sen.. Nemohla bych žít s tím, že jsem ho o to připravila.. Tak jsem řekla ať jde...Teď jezdí jednou za měsíc domů. Vždycky mi volá nejmíň na hodinu (nechtějte vidět ty účty).. A pak zajdeme na kafe.. smějeme se a povídáme si. Nic si nedovolil, protože ví že nejsem sama a nechce mi blbnout hlavu.. Ale za půl roku tady bude už nastálo.. Mělo by to nějakou cenu? Zatím vztah a dálku a potom snad natrvalo?
P.S. už jednou mi řekl, že jsme pro sebe jako svoření a že až přijede tak mě získá byla jsem z toho hotová

Reaguji na LenkaJeni: Jsem ráda, že je tady někdo takový i z druhé stany.. Nechci ho totiž odsuzovat a říkat, že je špatný.. Když vím, že jeho druhá polovička je úžasná a milující... Já být tebou, tak se kouknu párkrát přítelovi nenápadně do telefonu.. a když nic nenajdeš, tak si važ čeho máš a nežárli .. Musí být z toho bezradný jak já