Chození bosky

Reaguji na Vegetka: To nechodíte ani k nikomu na návštěvu?
Mě přijít návštěva bosá z venku..tak jde ještě venku pod hadici. Upřímně si neumím představit, že bych bydlela v bytě a kvůli něčím bosím nohám běhala s lavorama před dveře. Pustit si do domů někoho s nohama špinavýma od všeho možného...fuj, nesnesla bych to.

Reaguji na Veselka10:

Veselko 10, i to mám vyřešeno: pokud vím, že půjdu k někomu na návštěvu, beru s sebou pár čistých ponožek (nejraději tlustých vlněných, které jsou volné a rychle se navlékají). Navštívený byt "kontaminuji" ještě méně (nulově) než vy ostatní, kteří se zouváte ze zapařené obuvi. Při odchodu se rozloučím a zuju zase do bosa.

Miluji chození bos, skoro neznám slovo bačkory a po zahradě od jara, do podzimu také běhám bos.
Ale do města, na nákup, výlet? V dnešní době bos? Ne jen, že je to zvláštní, ale hlavně všude špína, střepy, kolikrát i h*vno nebo b*litky. To ne, navíc miluji boty .

Reaguji na mrkevvzime: Je prima, že to tedy alespoň takhle řešíš. I když si pořád neumím představit ten pocit špinavých nohou v ponožkách..., ale budiž.
Osobně nekontaminuji nikomu byt jednoduše protože tam kam chodím dostávají návštěvy omyvatelné nebo pratelné pantofle a navíc pokud jde o mě, nemám problém s tím požádat, abych mohla si jít nohy umýt.

Doufám, že Vegetka nezatrpkla a na diskuzi se vrátí. S jejími názory můžu jedině souhlasit; do módních záležitostí se jakožto chlap nepletu a také nikoho nepovažuju za barbínu, má-li jiný názor nebo pokud miluje svoje boty (ostatně Vegetka o těch svých také psala).
Pixie i (jinak tolerantnější) Bakalářka neznají nikoho, kdo by tak chodil všude - no tak já už jsem se přiznal.
S tím souvisí i úsměvný dotaz "i v MHD?" (Daisy1, Consuela Banana Hammock). No jak jinak? Protože vyjdu už z domu bez bot, jsem bos všude, kam mě den zanese. V zaměstnání mám předpisovou obuv, kterou si tam nechávám. Podobně i na chatě pro všechny případy (náhlé zhoršení počasí, nečekané zdržení). Sem patří i otázka šlápnutí na nohu (MissSteamy) - jak už někdo napsal, není rozdíl, dupne-li vám někdo na nohy v žabkách. Jinak je cestování jakýmkoli dopravním prostředkem obecně pohodová záležitost.
Chápu Chiquinquiru22 (příspěvek 11.července), která šla domů v noci, pršelo - to bych měl taky obavu, do čeho šlápnu. A lituju Bugsbunny, které se po dvoukilometrovém pochodu udělaly hnisavé puchýře, ač na vsi ráda chodí pískem a trávou - zkrátka to přepískla. Zažil jsem dívku, která si udělala výlet po docela normální asfaltové silnici a její chodidla pak měla barvu do fialova jako modřiny (po doteku se krev "rozestoupila" a zase vrátila) - to pak každý krok bolí a s pohodou to nemá nic společného.
O jiných nepříjemnostech zas příště.

Nebezpečí infekce neřeším; "...noze to opravdu nevadí" (bono2), stejně jako Vegetka si po příchodu domů nohy důkladně vydrbu mýdlem a kartáčkem. Mimochodem - mám je z pražských ulic o dost méně špinavé než z venkovských blátivých cest. (EDGE: "Na tu špínu se neumírá".) Jídla se nedotýkám nohama, ale rukama a tam je to o dost horší. Je dokázáno, jak obrovské množství bakterií je přítomno jen na držáku vozíku v samoobsluze, o doteku (mokré) kliky na WC ani nemluvě. A jak někdo napsal na jiném webu, stačí naprosto bezděčný pohyb ruky, kterou si přejedeme obličej (rty) a nebezpečí je mnohem větší.
Jediná reálná hrozba jsou skleněné a porcelánové střepy - hlavně větší kusy rozbitých lahví a střepy takzvaně "čerstvé"; časem je totiž rozdrtí podrážky bot a pneumatiky, odplaví déšť, a ty drobné zbytky co zůstanou, leží většinou naplocho, takže se nenapíchnou. Tady by mělo záležet na tom, aby lidé nebyli čuňata a také jak funguje čištění města (bakalářka 12.července: "Japonsko je luxusně čisté") - mám dobré zkušenosti z Itálie, ale i z frekventovaných míst v Praze. A pochopitelně - KOUKÁM, kam šlapu.
Mrzí mě, jak hodně se u nás bosé chození zkresleně spojuje s jakýmsi pokleslým životním stylem: "Bosý je buď bezďák nebo slečna přírodní a korálková, vytahané hadry, žebradlo přes rameno, bojím se abych nechytla žloutenku nebo něco jiného" (Verča11, Laky, Consuela). Tak to v žádném případě - jednou jsem se s takovým týpkem náhodou setkal v tramvaji a radši jsem si vystoupil. Naopak - samozřejmostí je naprostá čistota: bezchybné džíny nebo bílé kalhoty, sportovní košile, vždy oholený, ale na sobě žádné výstřednosti; jen ledvinka s mobilním telefonem a náramkové hodinky. Veřejnost také zřejmě líp přijímá, vidí-li mě při běžné činnosti - vezu nákup, něco čtu nebo píšu, někdo se ke mně v MHD hlásí, telefonuju nebo doprovázím děti, které se bez zábran se mnou baví...zkrátka asi nejsem "trhlý" (Klariska 1241). Jinak je mi to ale jedno - nesnažím se být jiný, free a cool. "My nejsme ve věku, abychom potřebovali někomu něco dokazovat"(Vegetka).

Na závěr ještě k terénům. Ve sněhu nechodím (přítel Vegetky). Jistě, jde to, ale mám rád teplo; nesmí mi být zima ani na nohy (Lafelay 11.července). Někomu vadí beton a podobné rovné povrchy (Consuela Banana Hammock, Daisy 1) - no takové hladké asfaltové chodníky jako v Paříži skutečně nejsou žádným přínosem (sice hřejí dlouho do noci), ale v našich městech je to dobré (Vegetka) a velmi různorodé. Praha tady byla označena většinou za hnus (Koiri); ale i tady se to liší podle místa - úzké tmavé uličky působí jinak než prosluněná nová sídliště. Jistě, také jsem býval kritický, ale je to moje město, po kterém se denně pohybuju. Uznávám, že jsou jiná města a místa často čistší - zdravím Verču11 do Liberce, kde to mám rád; předloni jsem tam jel (vlakem) zrovna touto dobou a byla to pohoda (celou cestu pochopitelně bos, jen s domácím přezutím do hotelu). Škoda, že EDGE už rezignovala na bosé chození po Praze (prý věkem?), ale přiznala jeho příjemné stránky. Jen nad jedním jejím výrokem jsem se pozastavil - "...přispívá k pomalejší chůzi". Já se tedy naopak se cítím tak volný a lehký, že mám sklon všude chodit strašně rychle - zvlášť do schodů se přímo "vylétne". No - je to zkrátka droga...