AHoj, jsem 3 roky rozvedená s jedním synem, samostatná... Mám rok přítele, půl roku u mě bydlí na víkendy. Jenže se mi začíná zdát, že je vyčůraný, šetřivý víc než je "normální", takový chorobný šetřílek. Na víkend nepřiveze nic víc než je lahev vína, ale ve skříni si vezme vše na co má chuť. Já nakoupím jídlo na celý víkend, uvařím ho, ale on nevídí, že kromě toho mi rostou náklady i na vodu, energie atd... Promluvili jsme si o tom a jeho odpověď byla, že jsem samostatná a že on nepochopil to, že by něco měl dovézt, že si myslel, že mi to takto vyhovuje...byl to trapný rozhovor a myslela jsem, že tím se vše vyřešilo. Nicméně uplynuly další víkendy a situace se nezměnila. 2x přivezl nákup - WC papír, papírové kapesníky, houbičky na mytí nádobí a nějaké jídlo. Posledních několik víkendů vozí zase víno. Co se týče dárků k narozeninám a svátku, byly to věci ze sezonních výprodejů a cenově byly hodně jinde než dárky, co jsem mu dala já. Je to člověk, který má na kontě dost peněz, nouzí rozhodně netrpí, kupuje si oblečení značkové a mě dovezl jednou jedinkrát dárek...tričko od Vietnamců, i přes to, že ví, že tam nenakupuji. Nebo mu neustále volám já, on telefon nezvedne. Když jsem mu to naznačila, tak jeho vysvětlení bylo...že zase nepochopil to, že mi má zavolat i on, když volám já. Synovi za celý rok přivezl 2 auta a asi 3 čokolády. Je to hodný člověk, city rozdává, vím že mě má upřímně rád. Já jeho taky...jen si s ním nějak nedokážu představit společný život, domácnost, založit rodinu. Děsí mě, že bych musela o vše prosit a i zde bych se možná dočkala odpovědi, že nepotřebuji nový kabát, protože jsem si nový koupila před 10ti lety... Přijde mi, že tento povahový rys je neměnný a např. narození dítěte ho nezmění. Že tohoto člověka těší, jak mu korunky na účtě rostou, ale utrácet je za nic, ani za svou rodinu, nebude... Jsem na rozcestí a nevím jak dál...nevím, zda jsem málo tolerantní. Ale mám pocit, že tento vztah hodně dotuji ze své kapsy a začínám být z toho znechucená... Je to pro mně nová zkušenost a jelikož už jsem rozvedená, nemohu si dovolit udělat další chybu...a tady mám pocit, že se ženu do něčeho, co žít asi nechci. Děkuji Vám všem za radu či zkušenosti s takovými lidmi.
Ahoj. Přispěji svou zkušeností. Žila jsem víc jak 4 roky s chorobným šetřílkem a už nikdy více! Šetřivý byl nejen on, ale celá jeho rodina, u které jsme bohužel bydleli. Když jsem si koupila jednou za uherský rok džus, vyčetli mi všichni, jak zbytečně utrácím. Džus, trika od vietnamců atd jsou jen "prkotiny", ovšem jak píšeš, tento povahový rys je neměnný, řekla bych že časem se zhoršuje. Přestali jsme doma topit, protože za teplo se hodně platí, normální pokojová teplota byla 13 - 15°C, až jsem z toho chytla zánět močových cest, netekla teplá voda, vana s horkou vodou byl luxusní a téměř nesplnitelný sen. Vyčítal mi on i jeho rodina, že často peru a tudíž spotřebujeme hodně vody a elektřiny, to samé při žehlení. Nutil mně žehlit na "levnější" proud, tedy v nočních hodinách... Ano, také byl hodný, milý, měl mne upřímně rád, ale - měl raději mne nebo svoje konto? Časem mi přišlo, že raději má konto, jenže penízky mu do postele nevlezou a doma neuklidí, proto žil se mnou. Dost jsem řekla, když přišel s nápadem, že se v létě budeme umývat v potoce. Sbalila jsem si saky paky, a práskla dveřmi. Zbytek řešil advokát a soud. Rozhodnutí odejít od něj a rozvést se nebylo vůbec jednoduché, ale zvládla jsem to. Nejhorší bylo právě to ROZHODNOUT se. Naštěstí jsme neměli děti, ale představa, že jednou bude přidělovat dítěti jídlo, sladkosti, sledovat kolik vody dávám do vaničky... NE! Podotýkám, že jsme netrpěli finanční nouzí, měli jsme peněz dostatek, mohli bychom si v pohodě dovolit 2x ročně dovolenou v zahraničí, ale .... místo toho jsme trávili čas doma, opravou všeho možného okolo domu, protože nač si brát na odborné práce odbornou firmu, když to stojí moc peněz? Výsledek pak podle toho také vypadal. Nehledě k tomu, že jsem byla neustále sedřená a utahaná, dala bych cokoli za odpočinek. Odpočinout jsem si mohla třeba prací na zahradě, protože utrácet za zeleninu a ovoce je přece zbytečné. Podobným způsobem bych mohla pokračovat do nekonečna. Nepotřebuji aby se rozhazovalo a plýtvalo ale čeho je moc toho je příliš! Nechci Tě od Tvého vztahu zrazovat a ani tvrdit, že se nic neděje, nebo se to zlepší. Jen jsem chtěla naznačit, že život s šetřílkem není opravdu žádný med! Tak hodně štěstí a sil k rozhodování.
Sluníčko2008
LHL
krásný ale smutný příběhy, jem šťastná že tohle ne nikdy nepotkalo.
LHL - to už vyřešila a nedivím se jí, já bych nevydržela ani rok
Sluníčko2008
už proto že máš nick sluníčko, nekrabať čelíčko , myslím že bys to měla skončit, pokud na tebe pořád hraje nechápavého ,tak má IQ nižší než 100, já bych řekla že je pěkně vychcanej a že mu to takhle vyhovuje, vždyť ho to přece nic nestojí. Víš jak je to v jedné písničce ,,Hlupák váhá,, = neváhej !!
držím ti moc pěsti
Holky já jsem četla příběh (dle skutečné události) kde manžel šetřílek nakonec přiděloval i čtverečky toaletního papíru a vložky.
Jinak já mám opačný problém. Přítel nedokáže ušetřit ani korunu. Čím víc vydělá, tím rychleji to utratí. A taky si nedokáže pomoci, jako ti šetřílci.
Taky jsem měla tu smůlu a narazila jsem na šetřílka. Nevím, jestli to bylo vědomé nebo nevědomé, ale bylo to šílené. Já jsem v té době studovala VŠ, měla jsem jen kapesné od našich, brigádu jsem ještě v té době neměla žádnou sehnanou. On rád chodil do společnosti, do divadla, do kina, na večeře a s přáteli. Vždycky mně bral s sebou, protože měl rád přehled, co dělám (byl ještě šíleně žárlivý a vůbec bylo u nás věčně kvůli něčemu dusno). No, a když došlo na placení, vždycky řekl, že buď si svoje zaplatím sama nebo že zaplatím za oba (neboť minule platil on za mne částku asi desetinovou) a je třeba, abych mu to vrátila. Já jsem prostě tolik peněz neměla a když ano, tak jsem neměla chuť je utrácet tímto způsobem. Byla jsem mladá a nezukušená. Dneska bych s ním vyrazila dveře. Pak jsme se časem rozešli, ovšem kvůli něčemu jinému - vybájil mi přítele a nevěru. Byla jsem nějaký pátek nešťastná, ovšem dnes, když si na to vzpomenu, je mi z toho ještě teď na zvracení. Radím: pořádně si promyslet, zda pokračovat. Ono se totiž šetřílkovství zintenzivňuje
Sluníčko2008
Sluníčko2008
Dala bych mu ještě šanci, pro případ, že mu takové věci opravdu nedocházejí, tak bych s ním jednala na rovinu, nečekala a nepředpokládala, že mu něco dojde jen tak nebo po malých či větších náznacích. Před víkendem mu zavolej a dohodni co by chtěl, abys uvařila a na závěr mu nadiktuj co na to má nakoupit on, normálně v klidu, jako bys diktovala nákup manželovi. Rozděl to poměrově tak jak myslíš, že by to mělo být - Ty energie a nějaké jídlo, on pití a nějaké jídlo...abys z toho měla dobrý pocit na obě strany a uvidíš. A udělej z toho běžnou věc. Ukáže se, jestli měl jen delší vedení, budeš si holt o věci muset říkat, pokud se začne kroutit a ošívat, je jasné, na koho si narazila...
Holky to je mazec, taky mám něco takového doma ale ne v tak intenzivní formě, zas jsem ráda ž emi prachy nenarve do automatů a podobně...
Ale tohle... rychle bych vzala nohy na ramena a hleděla o dům dál... peníze nejsou všechno, ale bohužel bez nich to nejde...a do rakce si je nevezmeš...
Ahoj, mám za sebou tři roky vztahu a pět let manželství s podobným týpkem. Radit jak dál si netroufám, jen tě ubezpečuji, že bude ještě hůř. Pokud nejste manželé (a nemá tě jistou), zatím je to jen odvar. Alespoň v našem případě to tak bylo. Já jsem třeba musela při pobytu v nemocnici odevzdat platební kartu, ze které vybíral nemocenskou (asi abych příliš nehýřila v kantýně).
Souhlasím s názorem Dirtyangel, že to s těmi city nebude tak horké . . . pokud se od tebe nechá živit a ještě si myslí, že ti to vyhovuje . . .
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.