Chodily jste s někým, za koho jste se styděly?

To myslela asi manželství

RomanKaS
To jsem měla úplně stejně. Taky jsem mu nemohla dát už ani pusu, jak se mi protivil. Teď mi to zpětně ani nedává smysl, proč jsem s ním vůbec byla. Povahu měl super, ale i tam mě nakonec dováděla k šílenství. Člověk si má zkusit hold všecko

AlmaSinger: dej potom vědět, jak to nakonec dopadlo, jestli z toho něco bude
Nicci: chtělo by to nějakou změnu, třeba někoho normálního .

RomanKaS

No ono je to tak, že se občas vidíme, zajdem do kina, na večeři, a tak, a při těchhle situacích je to tak, jak jsem psala v prvním příspěvku, asi se stydím proto, že 1) vím, jak vedle mě vypadá, 2) sama se na takové páry koukám se zdviženým obočím.

Ale je to fakt zajímavej člověk. A k otázce sexu, která tady padla: občas spolu spíme, musím říct, že ze začátku jsme si něco takovýho vůbec nedovedla představit, vůbec mě nepřitahoval. Na první "rande" jsem šla s tím, že ho chci poznat, protože jsem znala jeho práci, a nic víc nebude, i když jsem věděla, že já se mu líbim. Ale pak jsme se párkrát sešli, a když mě vzal za ruku, dal první pusu, zjistila jsem, že mi to vůbec není nepříjemný. A sex je skvělej

Je to asi i o tom, že vzhled není všechno, ale cizí lidi, co nás vidí v restauraci, na ulici, kdekoli, ho neznají, tak neví, že to není žádnej zoufalec, jak vypadá.

Ale nic víc z toho asi fakt nebude. Za prvé proto, že v sobě nemám a asi dlouho nebudu mít vyřešený rozchod (ale to je zas jiná kapitola, snad mě nebudete soudit na základě pár informací, které tu píšu ) a za druhé - jestli budu mít další vztah, tak s někým, s kým si budu skvěle rozumět a kdo mi bude věkově aspoň trochu bližší. Protože večeře, kina a i sex je mezi náma fajn, ale zase kdovíjaké "souznění duší" mezi náma nefunguje. Snad je to srozumitelné

AlmaSinger
takže žádný happyend krásky a zvířete no jak já se pozoruju, dneska už se mi líbí málokdo. Snad jeden kolega z práce, vedle kterého bych byla ochotná jít kamkoliv ve stínu jeho mužnosti a síly a šarmu... , kdyby to nebyl mizera a ještě ženatej.

Něco takového mě teď potkalo. Nechodíme spolu, ale vídáme. Je o dost starší, vzhledově se mi moc nelíbí a až příliš často plácne nějakou kravinu. Ale jsem do něj dost zamilovaná, sama to uplně nechápu a tak se to ve mě pěkně tluče. Zatím tomu nechávám volný průběh a snažím se užívat si toho dobrého, ale stejně mi to nedá abych o tom pořád nepřemýšlela a neřešila, kam to povede. Taky si pochopitelně nadávám, že jsem povrchní, že je jako člověk fajn, máme hodně společného a pod.. Ale na druhou stranu - on o mě taky stojí z velké části proto, že jsem mladá a líbím se mu, tak proč si vyčítat, že chci totéž.

Něco nového s našimi protějšky, za které se stydíme ?

tak se musím přidat taky s názorem - né, nikdy , celkově se ve vztahách babrám, ale prostě jsem asi taky trochu pokrytec - nikdy jsem nechodila/nebyla v bližším styku s klukem za kterýho bych se styděla - a proč právě proto, že jsem v tomhle docela pokrytecká a jak se mi ten chlap nelíbí - není ani možné, že by někdy k něčemu mohlo dojít.
Nevím jestli nebudu trochu OT, ale při prvním setkání soudím zásadně dle vzhledu (ani se nemám čeho jiného chytit) a tady si chlapy rozdělují do dvou skupin:
1. kořen, sedím z něho na ***......
2. nelíbí se mi - můžem být max. známý

časem jsem přidala ještě 1 skupinu, což jsou chlapy, kteří při prvním setkání patřili do skup. 2, ale nějak jsem po čase - když už se známe nějakou dobu zjistila, že to je chlap, kterej by mě i přitahovat mohl...
blbě se mi to vyjadřuje, ale já z těch chlapů musím prostě cítit ten testosteron jak ho necítím, tak to nejde....

moje řeč

úplně přesně

Když já mám zkušenost, že z těch "testosteroňáků" se velice brzy vyklubou absolutní paka - a ta počáteční přitažlivost u mě tak jako tak zmizí. Momentálně bych si představovala nějaký rozumný střed. Ale spojení "chlap" a "rozumný" a ještě k tomu "volný" už začíná být utopií . A říkat někomu "strašně ti smrdí nohy, kup si tyhle boty, v tom se ti nebudou potit nohy" - na to jsem měla ještě tak ve dvaceti, teď už ne .

Jé, to je zajímavé téma
Tak já mám takovýho "nekrasavce" doma už 13 let. Jako není vyloženě škaredej, ale můj typ teda rozhodně není. Když jsme se seznámili, tak jsem si říkala, že bych o něj ani kolo neopřela - no, ale z nějakýho nepochopitelnýho důvodu jsem se do něj stejně zamilovala

Já se za svého ex styděla na veřejnosti. Ne kvůli vzhledu, ale co kolikrát plácl za hovadinu, to bylo děsné. Rád se předváděl, když jsme byli v doslechu kohokoli, začal mluvit o tom, jak si pořídí zbrusu nové BMW a pořád s sebou nosil katalogy aut, no hrůza. Samozřejmě nic takového neplánoval.

ale ne, zase jeden, co z řiťi vypadl mému psycho-ex Jako bych to viděla!

no tak já se bohužel musím přidat do této diskuze s mým vlastním příspěvkem...s tím klukem, za kterého jsem se po pár týdnech (spíš dnech no) chození styděla jsem se dala dohromady tak nějak náhodou po rozchodu s jedním klukem, který byl můj první (ve všem) a prostě jsem ho fakt milovala...tak nějak jsem se asi trochu zbláznila po tom rozchodu no a ulítla jsem s tím, se kterým jsem pak chodila...mělo to být jen ulítnutí a sem tam ještě nějaké, ale jednou se mě opilý před více lidma zeptal, jestli s ním nezačnu chodit no a já jsem nevěděla, co říct, abych ho neponížila přede všema, tak řekla, že jo a neřešila to...doufala jsem, že se do něho zamiluju...byl a pořád je hodně oblíbený mezi kamarády, povahově je fakt skvělý (až na nějaké drobnosti, ale nikdo není dokonalý), dostal mě hrou na kytaru a že je členem kapely (mě prostě dostávají hudební typy ) no ale láska z mojí strany nepřicházela...chtěla jsem se sním rozejít, ale nevěděla jsem jak....snažila jsem se mu vyhýbat a tak...nejhorší byl sex (utrpení....) no vyvrcholilo to k odporu k němu...ani jsem už na něho nešáhla...naštětsí mu po asi 2 měsících utrpení cosi došlo, tak se mě zeptal, co je za problém, já mu to řekla a bylo to...uf...hrozné...no a musím se přiznat, že jsem se styděla za to, jak vypadá....já vím...je to hrozně povrchní, ale jak můžu být s někým, kdo mě fyzicky nepřitahuje a stydím se za něj?