Chlap z koupaliště

Tohle má každý jinak, ale za mě: já se naopak zásadně zamilovávám už na první pohled - prostě buď mě to chytne hned při prvním setkání, nebo už nikdy, ta chemie podle mě musí být jasná hned - bud´ tam je, nebo není. Takže pokud já bych se nezamilovala při tomhle prvním setkání na koupaliště, už bych se do něj prostě nezamilovala nikdy. Ale ty to můžeš mít jinak, slýchám lidi co říkají že byli napřed kamarádi a pak najednou se něco zlomilo - no nevím, já to tak prostě nemám.
To nic nemění na tom, že když se zamiluju, taky si ho hned nepustím k tělu, vždy se napřed potřebuju několikrát sejít, zjistit si o něm všechno co se dá atd. Přijde mi ale, že tenhle chlapík dost tlačí na pilu.
Já bych se tedy na základě toho jak to mám s láskou já klonila k tomu se na to vykašlat a nechat to vyšumět, pokud tě nepřitahuje.

Stalo se mi něco podobného, akorát ne na koupáku, ale na jedné akci. Já husa mu dala i telefon, celou noc jsem se kvůli tomu nevyspala. Mluvil o tom, že jsem v jeho srdci, že s nikým jiným v životě už nechce být, apod. Až jsem si říkala, jestli si nedělá srandu, ale on se fakt po těch pár strávených hodinách zamiloval. Když jsem mu pak projížděla fb a sledovala, jaké píše a komentáře a co ho zajímá, tak jsem pochopila, že víc než kamarádi být nemůžeme ani omylem... Slušně jsem mu to vysvětlila, píše pořád, ale už to ignoruju, protože jsem mu několikrát psala, že vážně ne. Nezačnu s ním chodit jen ze soucitu.

ahojky, určitě ti ten dotyčný musí být sympatický a musíte si mít o čem povídat. Já to takhle měla s přítelem. Psali jsme si na "líbku" a pak se sešli, na první pohled mi přišel jako sympaťák, žvanili jsme snad 5 hodin v kuse, ale zamilování přišlo asi až tak po měsíci? Nejprv u nás byla sympatie a kamarádství.
Můžeš zkusit s ním zajít na kávu a uvidíš, jestli ti bude i nadále sympatický, nebo ne

Někdo se zamiluje na první pohled a někdo po několika letech, co má toho člověka třeba za kamárada. Když mě pozval můj přítel poprvé na rande a šla jsem s ním, tak jsem si říkala, že podruhý už s ním nikam nepůjdu. Pak jsem to přeci jenom ještě jednou zkusila a už se mě nezbavil. Takže někdy se člověk musí podívat vícekrát.

Nemusí být zamilovaný. Prostě jsi na něj udělala dojem, tak na tebe myslí a chce tě vidět.

Já se nezamilovala ani při prvním setkání, ani při druhém, třetím, čtvrtém, desátém...

nakonec jsem si ho vzala

Reaguji na Rikita: Pokud tě nezaujal nemá cenu mu dávat jakoukoli naději. Proto mu odepiš jak to cítíš raději hned, tím mu ublížíš nejmíň. Jestli stojí být s tebou jen jako kamarád je to na něm, musí vědět, že za tuto hranici jej nepustíš.

tohle nemám ráda, prostě když ten kluk tlačí na pilu víc než je zdrávo, tak se prostě bloknu a je konec...
mě jeden psal po dvou randetech, že jsem jeho anděl atd. a přitom věděl, že mě tohle děsí... no nic z toho nebylo... ale tam toho bylo i víc...

Já nemám moc ráda, když někoho znám dvě hodiny a on mi pak pořád píše. Přišlo by mi vhodný, kdyby napsal, že se mu to líbilo a navrhl třeba další setkání, ale jestli Ti píše pořád... Nemám ráda, když je chlap moc hrr. A ten, který mi chvíli po seznámení psal, jak jsem úžasná a hrozně mě chce vidět a nevímco, byl nakonec strašný, nemohla jsem se ho pak zbavit, vadí mi tihle "posedlí" muži. Tím neříkám, že je to i případ toho z koupaliště

Asi bych mu odepsala normálně, v přátelském duchu (pokud mu teda vůbec odepsat chceš a nebereš ho jen jako zabavení na ty dvě hodiny na koupališti) a pokud se s ním chceš znovu vidět, tak přeci to hned nemusí být rande... Já se při prvním setkání nezamiluju, leda tak cítím sympatie k dotyčnému a pak ho ráda poznávám dál.

Já se zakoukávám tedy na první pohled. Samozřejmě láska to už je záležitost dvou. Ale já na některé chlapy tedy někdy myslím víc, než je asi zdrávo. A není to jen o vzhledu, nemám ráda to tvrzení, prostě ten kdo přede mnou stojí je pro mě najednou neodolatelnej vším. Ale není to moc často takto vyloženě. Ale když jsem někdy "nucena" přemýšlet, zda by z toho mohlo něco být, nestojí to za to dle mého! Většinou se hlavně tak snaží, píše, že mě tím nakonec otráví.

No já právě zatím nevím . Sympatický je ,ale že bych s ním chtěla být v posteli to asi ne. Pořád píše že mě chce strašně vidět jestli se někde nesejdem a jestli mi může zavolat apod. Ale zase na druhou stranu jako kamaráda bych si ho nechala ovšem jesli yb on chtěl a nebylo by to pro něj jen trápením,protože na mě koukal ne jako kamarád to je mi jasné. Navíc ve mě hrklo když řekl že dělá řidiče a rozváží pivo ,přitom bych to do něj neřekla. Asi se to bude někomu zdát povrchní ,ale vždy jsem měla chlapi s lepším zaměstnáním. Musím říct že den předtím když jsem tam byla s kámoškou ,tak jeden chlápek mi dal na sebe číslo co si rozložil deku vedle nás ,netušila js m že má zájem protože nějak moc nekoukal směrem k nám a měl potom zakrytý obličej tričkem před sluničkem,až potom když odjížděl mi dal na sebe číslo. To se mi zdá lepší varianta . Aspoň tedy ze začátku.

To máš jedno jestli je to chlápek z koupáku, autobusu nebo třeba z koncertu... Nikdy nevíš, kde může být ten pravý. Zkus si s ním vyjít a uvidíš. Píšu VYJÍT ne hned hupky dupky do peřin. Třeba se ti začne zamlouvat a ty se nakonec zamiluješ. Nevím kolik mu je, ale jen si dej pozor, aby nebyl ženáč a jen se nenudil, když je manželka mimo domov...

Reaguji na clearbook: Možná si s ním zkusím vyjít ale fakt nevím. Ženatý není ,ale má sedmiletého syna. Žil s nějakou ženou 7 let ale už nejsou spolu. Napsal mi že já jsem na prvním místě. Sice mě to potěšilo ,ale aby to byla pravda že.

Reaguji na Rikita: Já bych třeba na nějakou schůzku šla, vždyť si ho nebereš a chodit s ním nemusíš,ale nikdy nepoznáš co je zač pokud si s ním budeš psát jen emaily a soudit ho podle toho. Třeba ho pak budeš chtít potkat znovu nebo se jen utvrdíš v tom,že to není nic pro Tebe a možná se z vás stanou kamarádi. Pokud nejsi zadaná tak si můžeš chodit kam chceš a s kým chceš..takže já bych šla

Já se s mým přítelem seznámila na oslavě narozenin jedné známé... Skoro jsme si nepovídali, ale on tvrdí, že se do mě zamiloval na první pohled... Mně to dost trvalo, ale díky tomu, že se nedal, jsme vyrazili na rande (a ani po něm jsem já nebyla nějak na větvi), ale pak jsme se sešli příště (opět jeho iniciativa...) No a nyní jsme spolu štastní už dva a půl roku...

Myslím, že se někdo může zamilovat hned a někomu to trvá... A někdy není na škodu dát tomu šanci...

Že budete kamarádi bych si od toho ale neslibovala... Dost možná by z toho bylo první a poslední křečovité rande...