Cestování bez partnera

Nemám to tak. Partnera vždy chci vidět snad jako prvního, těším se na něj a on na mě. Většinou si připravujeme "romantiku" se vším všudy, když se někdo z nás vrací domů z nějaké cesty.

Nevím co tvé pocity znamenají, ale mohly by značit, že když určitého partnera nějakou dobu nevidíš, tak pochopíš, že ti vlastně nechybí, že ho nepotřebuješ a tím pádem to není to pravé. Jak jsem psala, my oba se na sebe vždy strašně těšíme, jak na "popovídání", tak i "do postýlky" A to jsme spolu několik let, takže žádná počáteční zamilovanost.

A jak to mají ostatní?

Mně teď nedávno vyprávěla kamarádka, že s přítelem se viděla, když přijel z dovolené po 12 dnech, protože dřív měl špatnou náladu, neměl čas, potřeboval se aklimatizovat. A ta kamarádka povídala, že jí ho tam asi vyměnili. A mně to právě přišlo takový zvláštní. Al tak mě zajímá jestli tohle taky někdo zná nebo se opravdu na sebe těšíte?

Ať už jsme od sebe odloučení pár dnů nebo mnohem déle,tak se na sebe oba hrozně těšíme.Nikdy se mi nestalo ať už třeba i s jiným partnerem,že bych měla pocit že ho po odloučení nechci hned vidět,když neustále celou dobu myslím na to až ho zase spatřím.Takže ne podobný pocit jako sereina jsem nikdy neměla.

Ne, taky jsem to tak nikdy neměla.

Tak o tom jsem ani nikdy neslyšela, až teď. Taky jsem těšící typ, a myslím že to tak je ve všech funkčích vztazích. Myslím že jste si asi v tom čase osamotě (dovolená) uvědomili, že si až tak nechybíte - jak psalal martinam.

Myslím že takhle to je, když je vztah v pořádku...

No, my jsme spolu byli 5 let. A já byla na začátku ta, která to takhle měla. A myslela jsem si, že je to prostě tím, že na sebe nejsme nijak fixovaní. Mám kamarádku a ta se s přítelem od sebe nehne, ani když jdeme jen holky do hospody, tak ten přítel je třeba s jeho kamarádama ve vedlejší hospodě. A doprovází ji a vyzvedává ji od nás. No, tak jsem si říkala, že jsme prostě jen jiní. Jenže postupem času se to nějak u mě změnilo. I jsem chtěla, abysme během tohodle času byli více v kontaktu sms, volání... jenže ex to začal mít naopak. No a pak jednou takhle přijel a byl konec. Tak jsem jen nad tím přemýšlela... A užijete si pak tu dovču bez něj. Když ho postrádáte?

Jj a jak To, že se na něj těším neznamená, že bez něj "nežiju". Prostě se pobavím, užiju si a když se blíží odjezd, začnu se těšit domů Není to takovéto, že celou dobu "vzdychám", že se mi stýská To mi jednou na dovče udělala kamarádka a po dvou dnech sem měla chuť jí vystřelit na Mars!! Protože stále poslouchat, jak jí ten její "pepíček" chybí a jak se na něj těší a že je škoda, že tady není a bla,bla,bla....

Tak já naopak vím o čem mluvíš, taky jsem to zažila.. ale myslím, že je to tím že si člověk zvykne na určitý prostor a tak.. každopádně když jsem přijela po 14 dnech s dovolený nebyla hned první věc že bych musela přítele vidět.. upřímně když se ale koukám zpětně, možná je to známka toho, že ve vztahu něco není v pořádku, taky jsme se nakonec rozešli..
Teď mě napadá, že ze začátku vztahu sem bez něj taky pomalu nemohla vydržet, tyhle pocity jsem začala mít až tak po roce..

Na začátku vztahu kdysi dáávno jsem měla potřebu od přítele "orazit" , jet na dovolenou bez něj, být týden dva u mámy a maximálně mu večer zavolat, ... Měla jsem pocit, že jsem vyměnila zájem všech mých tehdejších přátel za nezájem jedného a měla jsem z toho deprese .
Po x letech zjišťuji, že jiný zájmy, hektická doba a práce nás oba připravili o spoustu kamarádů - ten se přestěhoval do Prahy, tomu se narodilo dítě, ten pracuje od nevidím do nevidím a na tamtoho nemáme čas my se s ním střetávat.
Nakonec člověk zjistí, že nejlepšího parťáka na řešení různých situací a na hospodský pokec má stejně doma. Nějak není potřeba chodit někde každý sám - vždyť bych se na té dovolené bez něj unudila !