Čéká dítě s jinou

Težko říct no , zase říkat to nemusel , že nemusíme uplně když jsem sama zrovna říkala jak už ho nebudu vubec vyhledávat a dám teda už pokoj .
To jsou , ale jen ružové brýle a neberu to vubec nějak vážně a každopádně já ta první už nebudu , tak je to jedno když bude chtít ozve se a s tím nepočítám . Hlavně pro mě to bude takhle jednodušší jen by mi to ubližovalo

Už bych mu nepsala a ani se ho víc nesnažila kontaktovat. Tím by sis ještě přihoršila. Však ono bude zase líp.

Reaguji na Helmut: už jen díky sobě nebudu Ted jen vydržet bez jakéhokoliv kontaktu atd ..
Na FB jsem si ho vymazala , to je to největší peklo a mobil ten boužel z hlavy nevymažu .

Za týden bude líp, za měsíc to bude ještě lepší a za půl roku můžeš být úplně jinde s nějakým úžasným chlapem. Prostě i tohle k životu patří. Stávají se mnohem horší věci. Už mám za sebou také nějaké ty rozchody, přežila jsem a svět se mi rozhodně nezbořil.

No k zakladatelce - měla krásný vztah, ale prostě po 8 letech už se s partnerem znala, asi se trochu nudila, stereotyp - a najednou přišel někdo, kdo jí vzal vítr z plachet.
Ujela - zakoukala se, ale na 1 noc? Udělala chybu, byla si toho vědomá - já ji chápu, taky bych to muži asi nepřiznala (ale jsem věrný typ, takže bych asi takovou situaci ani nepřipustila). Rozešli se - přítel si našel holku, podle mě aby zahnal žal.
Pak se k sobě vrátili - bohužel tajně.
On pokud ji chtěl, měl rázně utnout vztah s ,,náhražkovou" přítelkyní a ne se se zakladatelkou scházet na tajnačku - ona to neměla vůbec připustit.
A to že je ,,těhotný" s nynější přítelkyní, ale zdá se mi že sám je z toho trochu nešťastný - ale taky je zodpovědný a dítěte se nevzdá, je taky řešení.
I když nejspíš ne moc lehké pro oba.
Zakladatelko - vím, že to moc bolí, ale dítě není pes a pokud ti řekl, že ho neopustí, měla bys mít hrdost a ,,vztah-nevztah" ukončit. Podle mě se to přechodilo, tys potřebovala vzrůšo a bohužel až jsi přítele ztratila, tak sis uvědomila a to už bylo pozdě.
Zaměř se na sebe, pouč se z chyb a začni hledat muže, kterého neopodvedeš a budeš s ním chít být.

na to pozor - kdyby se ozval, nereaguj - on chlapi tohle občas dělají a neuvědomují si, co to s holkou udělá, aniž by od toho sami chtěli něco vážnějšího.

souhlas, naprostý. Holka každá, s takovým (nebo jiným týkající se chlapa, vztahu) dilematem, by měla zkusit uvažovat jako chlap. Já se to naučila a neskutečně mi to pomohlo.

Hm, tak jestli takhle řeší nebo bude řešit problémy, tak to potěš...
Prosím tě, vůbec už nad ničím nepřemýšlej a spal za ním mosty.

Reaguji na pandula: Tak jak dopadl ten rozhovor? K čemu jste dospěli?

Reaguji na Anyska: Ano už jsem i tady psala , na stránce 3 myslím .

Děkuju moc holky, moc mě to povzbuzuje .
8 let je boužel strašně dlouhá doba , zažili jsme toho strašně moc , pořád nevím jak se s tím vypořádám . Momentálně mám před očima jen tmu a plakám do polštáře .
Nejhorší bylo dnešní ráno , jakmile jsem otevřela očí zasáhla mě bolest jako blázen . Už ted si přeju aby to bylo déle a tolik to nebolelo . Stále mám před očima , jak budeme mít rodinu mimo mě ! Pořád si to musím přehrávat a ubijí to , ale ty myšlenky nejdou zahnat a celkově ta myšlenka , že ho nikdy už nebudu mít a je opravdu konec , tak mi to příjde naprosto nemožné . Nejraději bych mu pořád psala a volala a vyhledávala , ted nevím jak to vubec celé zvládnu tak strašně mi chybí a bude hlavně .

Reaguji na pandula:
Ahojky, já jsem četla diskuzi až ted, musím reagovat, protože se mi kdysi stalo něco hodně podobného - nejsi v tom sama! Bylo to o to pikantnější, že už jsme měli naplánovanou svatbu, tři týdny před mi jeho kamarád řekl, že má jinou v jináči, já nechtěla věřit, tak jsem za ním šla a byla to pravda..já žiju v Praze a on je z vesnice, kde máme chalupu,tak to měl pohodlně zařízené - s ní chodil přes týden, se mnou o víkendu.Tehdy mi na to řekl jen "promin", já řekla, že to teda nikdy, práskla jsem dveřmi a od té doby jsem s ním nepromluvila. Bolelo to strašně moc, navíc jsme museli obvolat všechny strýčky a tetičky, co byli pozvaní na svatbu, že se svatba jaksi nekoná, to jsem navíc brala jako ostudu, že mě nechal...no děs.ale dostala jsem se z toho, já vím, že to zní blbě,ale chce to fakt čas, chvíli potrvá, než zase zvedneš hlavu, ale zvládneš to, já to taky zvládla, dnes mám báječného manžela, jsme spolu už 22 let a já jsem moc ráda, že to s tím prvním nevyšlo..
Taky radím nekontaktovat, telefony nezvedat, prostě ho úplně škrtnout a začít znova, mě tenkrát hodně pomohlo nesedět doma, byla jsem pořád někde s kamarádkou, udělala jsem si super dovču atd
Omlouvám se za takový "sloh", ale třeba Ti to pomohlo
Hlavu vzhůru, bude líp!

Reaguji na eileen11: Děkuju moc a určitě pomohlo !
člověku pomáha , je to možná sobecké , ale není jedinej komu se něco takového stáva.
Určitě to muselo být velmi težké a klobouk dolu , že si to zvládla .

Jen si říkám kolik času , právě jak jsme spolu nebyli ten jeden rok a to bylo teprve po našem ročním chození , bylo utrpení a nezvládla jsem to a po roce jsem se mu ozvala jak mi celou dobu chybí a nezvládám to bez něj a vrátili se k sobě . No kdežto ted to je přece jenom o několik let více a to tuplem nebude už oříšek Předtím jsme měla stále ten rok malou skulinku naděje , že se k sobě třeba vrátíme a najdeme tu cestu .
V této situaci , už žádná skulinka naděje není o to i více bolestivější .

Holky jste super silné osoby , příjde mi , že nemám sílu se mu nikdy už neozvat , nevolat nějak pořád si nedovedu představit , že je opravdu konec. Pokaždé když mi příjde sms , naprosto ve mě hrkne a modlím aby to byl on .

Reaguji na eileen11: jo to máš pravdu, takový je život Mě moc pomohlo odjet hned po rozvodu na dovolenou, sama jen se synem s cestovkou pro mladé. Nejdřív jsem se bála, že tam budou samé páry, rodinky...ale bylo to úplně naopak - byli to mladí bez partnerů, rozvedení tatínkové s dětmi, prarodiče s vnoučaty ...než jsme ujeli 50 km, už kolovala busem lahev A celá dovolená byla super, právě tam, že se nikdo neznal a odjel spíš zapomenout od minulosti

Nejvíc mě holky mrzí zkrátka to , jak sama jsem poznala z jeho mluvení atd.. Není z toho sám nějak nejštastnější , jak kdyby moc dobře sám o sobě věděl , že takhle to nechtěl

Reaguji na farahh: jj, to máme stejně (podobně), já jsem tehdy jela taky ůplně sama a přesně, ja říkáš, bála jsem se, že se budu koukat na samé zamilované páry, ale vůbec to tak nebylo, byla to jedna z mých nejlepších dovolených,byla tam skvělá parta a moc mi to pomohlo