Častá urážlivost nejlepšího kamaráda

Já, když jsem byla malá a pak v pubertě, tak jsem byla dost přecitlivělá, ostatní si také mysleli, že jsem urážlivá, ale myslím, že mi spíš přišlo lecos líto, všechno jsem si moc brala, připadalo mi, že dělám pořád chyby. Jakmile jsem pobrala trochu sebevědomí, našla si svůj styl, začala si věřit, tak je to pryč. Teď si myslím, že se už neurážím snad vůbec, když se jedná o něco vážného, tak jsem schopná to řešit, když jsou to maličkosti, jen se zasměju. Možná má tvůj kamarád také nízké sebevědomí, nevím, neznám ho. Ale co na to pomáhá - mě tenkrát nic z okolí, musela jsem se změnit sama v sobě (pochvaly atd. tehdy nefungovaly). Jinak musím říct, že jsem měla takového partnera před pár lety a docela děs běs, člověk musel kolem něj pořád "chodit po špičkách" a v jednom kuse se omlouvat, aby nebylo "dusno". Teď mám za muže pohodáře a je to úleva.

Už mě také napadlo, že to může být sebevědomí. Ale je mu 25 let a dělá vedoucího v bance, tak snad by měl mít velké sebevědomí, nevím Ale kažpádně já se snažím...chválím ho, že mu to sluší, že když se mu něco povedlo v práci, je šikovný...a tak. Ale když píšeš, že to ti nepomáhalo Za partnera bych ho mít nechtěla

Jinak je silnější postavy (i když dle mého akorát) a je pravda, že o tom často mluví, že mu to vadí...já fakt nevim, prostě chlapské ego...nerozumím tomu...

Každý jsme ale jiný... a navíc pochvalou (upřímnou) člověk nikdy nic nezkazí. Možná - až bude vhodná příležitost - se ho zeptat, proč si myslí, že to tak je. Možná budeš překvapená... Víš třeba jaké měl dětství? Ve 25 už je to víceméně "hotový" člověk, není to adolescent, který se zmítá v nejistotě, tak by bylo škoda, kdyby si svým přístupem k sobě samému narušoval vztahy. Že bys ho nechtěla se ti nedivím. Protože pořád se hlídat - to se začne člověku po čase zajídat.

Podle mne také je sebevědomí a sebevědomí. Člověk může vidět svoje kvality třeba v práci, ale nemusí si být jistý sám sebou ve vztahu k lidem, zejména k ženám (třeba se mu také líbíš a bere si všechno od tebe ještě víc než normálně).
Na váze může pracovat, jestli ho štve.

Připomíná mi to mou bývalou spolužačku/kamarádku ze školy. Člověk si musel dávat pozor na pusu, aby se neurazila... Narozdíl od ní, ta se tím, co říká, netrápila - vydávala to za upřímnost, kterou ostatní slaboši nemohou snést. Když byla naštvaná, požadovala omluvu, i když byla vina na její straně, diskuse nebyla možná, protože se vždy slečna nafoukla a odmítala komunikovat.

Zajímalo by mě, zda jsou některá častá témata, kvůli kterým se tvůj kamarád uráží... Buď má třeba nějaký mindrák, něco ho trápí, anebo třeba už pouze kamarádem být nechce a některé poznámky/situace se ho dotýkají...

Jojo, znám ho už od 4 třídy Takže o něm vím hodně a on zase o mě. Právě proto bych mu chtěla nějak pomoct.
S tou váhou je to těžké. Když jsme se viděli nedávno po 14 dnech. Bylo vidět, že pohubl v obličeji i celkově (ale on opravdu není tlustý, vždy byl větší a mohutnější...) a hned jsem mu to s nadšením a neskrývanou radostí (jelikož vím, že to pořád řeší) také řekla a měla jsem za něj fakt radost. A on mě utnul tím, že se o tom nehodlá bavit...ať ho nechám být.

S tím souhlasím, dle mého (podle vyprávění) si v práci spoustu věcí dokazuje, ale ve vztazích už to takové není. Chtěla bych mu pomoct...A že se mu líbím? Nevím Kdysi něco proběhlo, ale to už je dáááávno

No jo, třeba je zakopaný pes tady. Tedy, pokud se tak chová zejména, když je s tebou... Jestli se tak projevuje i obecně ať je s kýmkoli, tak...

Asi je to pro něj citlivé téma a cítil by se trapně, nebo hloupě.

Jo, to přesně je můj případ s mým kamarádem...

Častá témata? Já nevím, stačíme toho probrat spousta...Ale je fakt, že citlivější témata snaší špatně...Třeba o jeho práci dokáže mluvit hodiny, to samé rodina, další přátelé...a i co se týče slečen, ale jakmile padne téma na něho...asi v tom něco bude. No, každoprádně ve vedoucí funkci je od ledna, chtěl poradit nějaké dobré knížky, jak se má chovat k podřízeným a být dobrý šéf...udělám pro něj vše, pomáhám mu co se dá Jo a další zvláštnost, ze srandy mu někdy říkám "šéfe" a to mi razantně utnul, že tak mu rozhodně říkat nemám. To nechápu

Myslíš? Uráží se pořád, nejen se mnou ...teda nevím přesně... bóóže, v chlapech se vyznat...

Ano, asi je to citlivé téma ohledně váhy, to pro každého co se tím trápí

Připadá mi, že by možná chtěl něco víc... Proto možná řeší svou postavu a dotklo se ho, když zjistil, že sis všimla, že zhubnul, a okomentovala to...

Možná si v pozici vedoucího ještě není tak jistý, tím pádem pro něj oslovování "šéfe" může být taky nepříjemné, tuplem od tebe.

Myslíte holky? No ju, ale to by bylo špatné

Hm...asi ju. Když on si to vše moc bere, vždy o té práci mluví tak vážně a když to chci nadlehčit právě tím slovem "šéfe" je zle Jsem rejpalka ale to on taky (což je skvělé, když se do sebe dáme ) - ale to platí jen když se zrovna neuráží a má doboru náladu...

Reaguji na mroskvicka:

Reaguji na mroskvicka:
Krásně napsané, děkuji máš pravdu...