Šmoulajz - chudák stařenka v metru, ta jistě o nějakých kabelkách LV, natož o jejich luxusnosti a cenách nemá ani ponětí.
No ještě mne vlastně napadá, že když sedím naproti někomu v metru, tak si ho taky asi někdy prohlížím (prostě nemám co dělat, nuda). S hrůzou teď zjištuju, že tento pohled může být vyhodnocen jako závistivý! A sakra, odteď budu čumět jen do země
Dirtyangel
Úplně s tebou souhlasím. Někdo dokáže hezky sladit neznačkové oblečení, někdo značkové a někdo to nakombinovat, přiměřeně věku, postavě, a když se v tom dobře cítí tak ho ostatní taky tak vnímají.
Já jako studentka si občas našetřim na nějakou dražší věc ze který mám pak radost a ráda ji nosim, a když se na mě někdo kouká tak mě rozhodně nenapadne "sakra tadle babka v metru mi určitě závidí tudle mou guess kabelku" samozřejmě to beru s nadsázkou
Holky, a kde a jako co pracujete, ze o vás okolí pochybuje?
Oblekám se poměrně výstředně, pro nekoho možná luxusně, v práci se mi občas někdo zmíni, že jsem perfektně sladěna nebo že se každý den těší, co zase na sobě budu mít za pokoukaní. Kdyz jsem prisla do prace v kasmirovem sedobile pruhovanem svetru, podle mne nadhernem, prisel mi kolega z vedlejsiho oddeleni sdelit, ze "dneska nuda, zitra at mam na sobe zase neco zeleneho nebo zluteho" . Musím říct, že mne to těší, bavím se vymýšlením kombinací a laděním barev oblečení, pořád něco nakupuju (cestou z oběda si koupím šaty, tričko a kabelku ), protože mi to prostě dělá radost.
Ze na mne koukaji, jsem zvykla - proto to prece nosim, ne? Kdyz vyjimecne jedu metrem, koukaji na mne vetsinou vsichni, jsem navic hodne vysoka, stihla a nosim vysoke podpatky. Nedavno mne na ulici zastavila starsi elegantni pani s pochvalou, jak mi to slusi.
Ale nikdy si o mne nikdo nedovolil rict, ze je to na ukor inteligence, prace nebo jinych aktivit - mozna je to tim, ze tech aktivit mam spoustu a snazim se do nich zapojit hodne lidi a mam dobre pracovni vysledky. Naopak - vim, ze se o mne rika, ze jak jsem nápaditá v práci, tak taky vypadám (no...jako papoušek? )
Moje dvě nejbližši kolegyně jsou nápadně krasné, daleko hezčí než já, ani jedna ale neni takova šňořilka. Jedna je dokonce takova typická "intelektuálka", která střídá dva svetry a 2 cm jsou pro ni podpatky na večer a idelání boty vypadají jako pánské do války. Druhá je sportovkyně se vším všudy. Nemám absolutně pocit (a ani kolegyně), že by kterákoliv z nás měla ze stran kolegů či vedení nějakou větší vážnost nebo nevážnost, berou nás přesně podle našich výsledků (to se pozná jednoduše, podle pozice, na kterou jsme se vypracovaly).
Jediný problém, kteří nekteří kolegové mají, je s pravým kožíškem - ale to je z jiného soudku.
No a co je pro mne luxus? Nekupuju si moc věcí tady, nemám ráda ty české "značkové" obchody, kde pracují protivné a nevzdělané holky, které tam dělají proto, aby klofly někoho ze zákazníků. A jakákoliv zákaznice je buď konkurence, nebo opovrženíhodná zbohatlice. Mám kamarádku v Paříži, takže ty "civilizované" kousky si vozím odsud.
Pro mne je luxus jet někam na druhý konec kontinentu, nebo i světa, pohovořit s domorodci o tom, co oni považují za nejdražší a nejlepší, co mohou světu nabídnout, a pak si to od nich nechat vyrobit podle vlastního nápadu nebo koupit (a že to nejsou laciné věci). Tak jsem přišla třeba k hedvábnému sárí, hedvábným čínským šatům, kašmírovému ponču, ručně obarvené pashmině, saténovým sandálkům pošitým polodrahokamy, prstýnku se zelenými endemickými granáty (a řadě obrazů a sošek a nádobí).
Tohle já cítím jako luxus, když nosím něco, co ostatní nemají a ani mít nebudou a nemohou - je to spojení mé invence a toho nejlepšího, na co se dá ve světě narazit. Diora si může koupit každý, pravého nebo falešného, v second handu. Moje sandály jsou jen jedny a každý, kdo je viděl, je obdivoval. Je vidět, že jsou ručně šité a jsou opravdu krásné a opravdu originál.
Mmch: i hodinky (resp. modifikaci stávajícího modelu) jsem si nechala vyrobit na zakázku. Jsou trendy a nebyly vůbec tak drahé. Čekala jsem na ně měsíc a jsem si jistá, že je nemá nikdo jiný.
Replay přes celou zadnici, dlouhé upnuté tričko červené barvy s okatým logem GUESS či Ed Hardy...to mě moc nenadchne...
Včera jsem viděla v TV Tymošenkovou. Neuvěřitelné šaty a loubotinky. Paráda.
Myslí si snad někdo z vás, že je blbka???
M.
Maria
Taky jsem ji viděla a neskutečně jí to seklo
Maria taky jsem ji viděla...je to pěkná ženská a v šatech jí to sluší víc jak v kostýmku !
Ta tvoje otázka v poslední větě...tak tohle by mne na mysl nedošlo...myslím, že ví co NOSÍ...
janis
Nemám naprosto nic proti luxusu, nezávidím, nekritizuju kdekoho na ulici, můžu si lecos pro sebe v rámci luxusu dopřát, ale nemyslím, že luxusně (myšleno draze) se automaticky rovná hezky a vkusně. Dokonce naopak. Jako opravdový boháči nemelou pořád dokola, kolik mají na kontě a co všechno si můžou dovolit, tak opravdová dáma (mladá i starší) nevykřikuje do světa jakou značku má na sobě navěšenou.
V našich českých podmínkách mi to spíš přijde směšné, jak si kdejaká náctka hraje na to, že patří do velkého "luxusního" světa, na zadku Diesel, na rameni LV.
Kolikrát mi některé tyhle "značkové" věci přijdou jako vrchol kýče a nevkusu - viz ty přeplácané šálky od LV. Ale je to IN a je třeba jít s dobou a davem, že..... I když to vypadá jak od kolotoče.
Například některé ty zminované cizinky (např. na letišti..) jsou kolikrát úžasné s tou svou nedbalou elegancí, žádná značka jako vývěsní tabule, žádná trendovost a vyladěnost za každou cenu. Vypadají jako samostatný unikát, žádný davový diktát modnosti. Prim podle mě v tomhle hrají francouzky a italky.
Pravý opak jsou ženy z bývalých států SSSR, tam ta hra na světovost a ukázka nově a rychle nabytých peněz je tak zřejmá, že většinou vypadají jak luxusní štětky. Když vidím, jak jdou po pláži na jehličkách a každou chvíli si tu nožičku zvrtnou, je mi jich vlastně líto, co jsou ochotny podstoupit, jen aby "se ukázaly". Je to legrační až trapné, a ta nepřirozenost z nich úplně křičí.
Nik
...taky to tak cítím, protože šátky miluju a jednobarevné oblečení oživí...kategoricky bych šátky LV nezatracovala !
janis
Taky nezatracuju, jen že barevné a třeba i "ujeté" jsou i jiné, neznačkové - a mnohdy lepší. Nebudu chválit něco, co mi přijde jako předražený kýč. Pravda, ale značkový.
Nespatřuji krásu jenom a pouze ve značkovosti. Beru to pak jako snobárnu.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.