Bojím se rozejít.

yellowapple
situaci ti nezávidím,ale pokud víš že to nepůjde po dobrém,a po domluvě,tak bych si sbalila věci a odešla já.píšeš že byt je to pronajatý,tak bych asi nejdřív zkusila si o tom popovídat,a pokud by to opravdu nešlo,jak píšeš,tak bych prostě odešla.

Taky nezávidím. Ale je celkem možné, že podobné pocity má i on. Pokud se s ním opravdu nedá mluvit, zkusila bych napsat dopis vysvětlující vlastní pocity - ono to někdy pomůže i udělat přehled v sobě samé.

já bych odešla nejradši hned, ale většina věcí v bytě vč. nábytku je mých, takže to by bylo trošku složitější a na delší dobu a rozhodně by to neproběhlo v klidu

Delilah

To bych byla ráda kdyby měl podobné pocity, i přes to jaký je, mu nechci ubližovat, jenže vidím, že on je na mě skoro závislý. Myslím, že moc netuší, že se něco děje. Je to trošku ignorant a myslí si, že je tak skvělý, že bych ho nemohla opustit, i přesto, že jsem na něj poslední dobou dost nepříjemná.

ale pořád lepší, než se 2 dětmi po 10 letech

Sestra podala žádost o rozvod a manželovi to neřekla, také měla strach. Když přišla doručenka, poslala ho na poštu a odjela na víkend k matce.

A co odjet hned někam k rodičům, známým nebo kamarádce? A pak to s odstupem pořešit až on vychladne.

A jaké byli jeho důvody, proč "ne" ?

Tak to je drsný docela

Spoléhám na to, že vybouchne, naštve se, sbalí, odjede a už se nevrátí... to by byla ta lepší variatna. Jen nevím jak mu to říct. Nevím CO říct.

On mi žádný kloudný důvod ve směs nikdy neřek. Možná mu spíš šlo jen o ušetření peněz, když bydlel u rodičů. Taky u maminky měl všechno co potřeboval a nic mu nechybělo. Nemusel nic dělat, o nic se starat... prostě pohodlíčko

yellowapple

Nevím CO říct.

tak nejlíp asi diplomaticky: začala bych, že pochopím, že bude naštvaný a zklamaný, protože si vymyslela to společné bydlení, což může být chápáno jako další krok ve vztahu, ale že to pro tebe není to co jsi si představovala a že chyba je asi v tvých představách, že to není jeho vina atd... Sladký řečičky, i když stejně vybuchne a bude křičet. Dát mu alespoň pocit, že ho neodkopáváš, ale že vycouváváš ty.

Děkuju Vám za rady, dodám si odvahy a nějak to zkusím ukončit.

Ikdyž na ty sladký řečičky jak radí Delilah moch nejsem, ale zkusím to, zní to jako dobrej nápad (asi to bude potřebovat panáka )

já jsem byla s ex dva roky,bo jsem nevěděla jak se s ním rozejít.Nakonec jsem se zamilovala a během měsíce byla od něj.
Akorád dnes si říkám,že jsem byla úplně b.lbá,že jsem s ním tak dlouho byla,jen kvůli tomu,že mi ho bylo líto...
Ikdyž bude křičet,rozčilovat se nebo tak,stejně to tak nakonec dopadne,tak je zbytečné,abys to oddalovala a trápila se

omlouvám se pokud bude můj příspěvek úplně mimo, ale nějak jsem nepochopila na co si stěžuješ - je přece logocká pravda svatá, že je to jiné, když spolu lidé jen chodí a jiné když spolu začnou bydlet... je to přece jen strašná změna... když se vídáte občas, těšíte se na sebe, věnujete se sobě - ptže máte omezený čas, který spolu trávíte, ale je jasné, že jakmile začnete žít v jedné domácnosti - ty třecí plochy tam nastanou - uvidíš jak se ten člověk chová po celý den, budou tě rozčilovat věci, které si předtím neviděla, ale pokud ten vztah je silný, je to o kompromisu... nějak tomu nerozumím, co udělal tak špatného, že s ním nemůžeš bydlet a čím tě rozčiluje... jako jde tedy o jeho povahové rysy, které jsi předtím neviděla?

Jde spíše o styl života, o návyky. Dám příklad, ráno si nařídí budík, který pak 100x přeřizuje, takže většinou vstane pozdě a spěchá, nevyčistí si ani zuby (což se mi prostě hnusí), večer tý hygieně taky moc nedá. Většinu času tráví u počítače, ať už hraje hry, nebou kouká na seriály, když ho o něco požádám trvá mu půl hodiny než se od počítače odlepí a pomůže mi. Ví, že finančně si nemůžem dvakrát vyskakovat, on ví, že má na lepší práci než dělá, a na lepší plat, ale nesnaží se najít si lepší místo, když mu něco najdu na internetu, ani nepošle mail, je v tom prostě línej a přitom hodně peněz prokouří, takže se pak musíme omezovat v nákupu jídla. Jemu ke štěstí stačí večery prosedět u PC, ale já se ráda chodím bavit s lidma a jemu to vadí, vadí mu, když jdu jednou týdně s kamarádkou na kafe, už tak se dost omezuju, ale on by byl nejradši kdybych byla furt s ním doma.

Já nevím, možná to jsou maličkosti, ale jsou to věci, který mě trápí, který mi vadí a on je nechce měnit, jemu to tak vyhovuje, ale mě ne.

yellowapple
Ahojky, jsem na tom podobně jako ty, sice nemáme žádný společný nábytek nebo tak něco, ale je skoro stejný jako ten tvůj. Také jsem se kvůli němu dost omezovala, byla pořád s nim. Když mu něco řeknu, jen se usmívá, jemu to také všechno vyhovuje...a mě ne. Už několik dní mi to šrotuje v hlavě, že se s ním rozejdu, ale také nevím jak na to. Je to můj první vážný vztah. Takže tě plně chápu.