Bišon venku vzteklý na lidi

Já měla takto zkušenost s jorkšírem - dojížděla jsem do práce na šestou a ještě bývala tma a já musela projít kolem paneláků a každé ráno se na mne takto řítila taková malá bestiika. Není to vůbec příjemné, když člověk nevidí, jen slyší, že běží nějaký pes a ještě po hlase pozná, že je docela agresivní, vždy jsem strnula a čekala, odkud se to na mě vyřítí, protože už kdysi mě takto bezdůvodně napadla a kousla čivava.
Ten jork mě opravdu dost děsil a majitelce to bylo evidentně jedno a hlavně byla vždy neviditelná. Tak hold jednou jork dostal krapet kopačku - s podivem, že jsem se trefila, ale zas jsem citlivá, že se bojím, abych neublížila, tak se mu nic nestalo, ale zůstal v šoku, že ho najednou někdo "přepral". Od té doby jsem ho už neviděla.
Já mám špice a ten měl chvíli jako štěndo zas problém, že se bál psů - parkrát ho jen tak prohnali a jednou ho napadl jeden dalmatin, kdy jsem ho tedy musela zachraňovat já - ani nechápu, jak jsem přetáhla dalmatina - páníček blbec ho měl na prodlužce a tudíž ho neudržel, já měla sice ruce servaný do krve, ale udržela jsem ho z dosahu a špic neutekl, ale držel se z dosahu, protože jsem mu to přikázala, jinak by šel mě na obranu a to už mu bylo jedno, že se psů bojí. Ale nijak jsem se ho jinak nesnažila ochraňovat nebo separovat a prostě jsem s ním mezi psy chodila pořád a srovnalo se to. Pak prostě už začal chodit kolem všech psů a ani se neotočí, někdy se s nějakým sympaťákem očmuchají, ale jinak prostě projde - i bez vodítka a ani se neotočí. A lidí, těch si nevšímá, dokud na něj někdo nezačne ťuťuťu. To hned každého miluje.

Ono u malých plemen bývá s tímto problém, mají trošku slabší nervový systém a protože hodně lidí u nich podceňuje výchovu (výcvik je něco jiného!!) stává se pak to co se stává.
Jde o to mu ukázat že lidi nejsou to proti čemu se musí bránit. Vy jste šéf a jen vy máte právo cokoliv řešit takže vy musíte psovi ukázat (bez násilí) at on nic neřeší, že vy to máte pod kontrolou.
Můj pes některý rasy nemá rád (bígl a ještě k tomu samec je pro něj smrtelná kombinace ) ale když nějakýho potkáme či už ho jen vidíme říkám mu at nic neřeší, vnitřně si říkám že já jsem borec a že já to zvládnu, hodně si nadsadím ego, požaduju naprosté splnění povelu k noze a přecházíme kolem bíglů v pohodě, takto to jde i u plotu, za kterým je zuřivý pes.
Pes je odrazem svého pána ať chce nebo nechce a pak to všechno "nepříjemné chování" svádí na velmi oblíbenou škatulku "agresivní, nevychovaný" ale to psům dělají jen a jen lidi a často si to neuvědomují, což je smutný, protože pak to odnese jen chudák pes.

Reaguji na bonegirl: no vědecky podložený to asi není ale všeobecně je známo, že menší plemena mají díky nepřirozenému křížení systém jiný než kříženci prapůvodních plemen.
To že je pes odrazem pána to s vámi naprosto souhlasím ale u menších plemen je hodně časté že mívají své nálady a bývají nevypočitatelní i když je pán sebevětší kliďas.
Viz. tvrdohlavost a ješitnost jezevčíků