Anglický setr

ahoj..tak my máme doma križence anglického setra...matka byla čistokrevny anglicky setr a nějak se zaběhla když hárala..úplne přesně jako on ten náš nevypadá...jen ma stejne zbarveni...srst mu lina celoročne..a docela se mu plsti..jinak podle vseho se ten nas pomamil...jelikož jsem s nim chodila na cvičák..mam s nim zkousku zakladni ovladatelnosti..ale jakmile jsme v lese a zbystri cokoliv co se hybe(srnky,zajic)tak mam docela problem ho odvolat..proto mu vzdycky dávám náhubek kdyby něco...ale bezi za ni opravdu vytrvale..ze ho obcas ztratim z dohledu...a chodila jsem s nim na agility...to ho strasne bavilo a vybil si tam svou energii...je opravdu vytrvaly bezec/co vidim,kdyz se rozhodne bezet napr. za srnkou)ale je to nas milacek...a hlavne je docela hyperaktivni...kdyz reknu,ze mam hyperaktivniho psa tak nikdo neveri,dokud ho neuvidi..ale rikam...je to napul anglicky setr...nevíme kdo je otec..

Brácha má irského setra. Mají ho od malička v bytě. Nikdy nic nezničil. Ale je strášně náročný na pohyb. Ráno hodina, odpoledne alespoň 2. I tak když ho to popadne, tak v bytě řádí jak černá ruku, běhá, štěká. Brácha má, ale velký byt, takže je to bez problémů. U psů chovaných v bytě padá srst celoročně po troškách. My mu občas zastřihneme srst pod ušima a na zadních a předních nohách ( podle výstavního střihu). Co se týká zvěře, tak utíká, ale do pár minut se vrací. Utíká hlavně za ptáky. Jo, a strašně špatně jí. Musí mu neustále střídat granule a vařit maso. Pokud by tě zajímalo něco konkrétního tak napiš.

Irské setry znám, ale ten anglický je prý mnohem klidnější a učenlivější, tak zjišťuji, kde je pravda Každopádně děkuji za infi

Zdravím,
mám angličana sedm let a je to zlato.
Celý život prožil v bytě, vlastně v několika, a není problém. Nic nekouše, neštěká. Procházky nejdou pod hodinu, ale pak přijde a chrní celý den. Zpočátku jsem se bála, aby v bytě netrpěl, ale když jsem jednou přišla domů v poledne, ani nechtěl vstát. Nevím, jestli to je běžné, ale opravdu prospí nějakých 18 hodin denně, i když jsem doma.
Srst pouští poměrně málo, při výměně srsti asi trochu víc, ale když nad tím tak uvažuju, ani to nepozoruju. Hlavně je to ten typ chlupů, které se dají vyklepat a vyluxovat, ne takové ty jehličky zapíchané všude, které se musí vyndavat pinzetou. I když je obalený bahnem, po uschnutí opadá a je zas úplně čistý, snad se tomu říká samočistící srst(?). Až na bodláky.. Jediná nevýhoda je v té bílé barvě. Vyřadila jsem černé svetry, protože stačilo, aby se o mě otřel a mohla jsem půl hodiny obírat.
Co se týče lovení, určitě se dá vycvičit, aby nehonil zvěř, ale taky dost záleží na temperamentu. Pokud bude mít silné lovecké pudy, tak to půjde hůř.
Ten můj je netypický-přerostlý a hlavně těžký flegmatik, takže s honěním zvěře nemáme problémy. Jako mladík pár kusů prohnal a asi dvakrát za zvěří utekl, ale nikdy nic nechytil a vrátil se. Teď už ví, že stejně nemá šanci, je poměrně velký a těžký, takže není tak mrštný a vytrvalý, a ani tu potřebu nemá. Má velký radius a stále chodí s nosem u země, ale i když před ním něco vylítne, jen kouká.
A taky jsme měli problém s jídlem. Od chovatelky byl zvyklý na vařené, já jsem ho asi dva roky krmila granulemi, ale dalo nám práci najít takové, aby je žral a neměl po nich průjem. Když u nich pak změnili složení a průjmoval, začala jsem vařit (kuřecí skelety a rýži/těstoviny) a je spokojenej. Je to sice práce navíc, ale co bych pro to svoje zvířátko neudělala.