Andulka vlnkovaná přes den sama doma

Pes je taky doma sám, když jdou lidé do práce a ten je více zafixovaný na "svou smečku". Dej mu tam nějaké hračky pro tvůj dobrý pocit. On ale stejně bude chrnět

To jsem si říkala taky s tím psem Hračky tam má, ale vůbec si jich nevšímá, když přijdu domu, je klec uvnitř celá rozházená, skáče ze strany na stranu a tak se bojím, že si tam ublíží. Doufám, že ho to přejde. Dokonce jsem musela zrušit krmítka, co se tam strkají z venku, protože se mi do jednoho nacpal a nemohl ven a slyšela jsem, že tohle právě dělají z nudy a že jim z toho může i přeskočit.

Zvykne si, neboj. Čekám kdy se objeví téma jestli křeček/rybičky vydrží sami 8hod...

Reaguji na Lintu: Díky za odpověď. Myslím ale, že s rybičkama se to moc srovnávat nedá Spíš bych čekala odpovědi od lidiček, kteří s tímto mají nějakou zkušenost, jelikož i ta andulka je poměrně inteligentní a společenské zvířátko, kterému ta samota nejspíš moc dobře nedělá, rybičkám a křečkovi je to fuk. Asi jsem moc přecitlivělá, ale i tak holky díky, že mi odepisujete

Ahoj, taky máme doma jednu andulku. Přes den je sama doma, ale docela se zabaví Ale u nás je tedy rozdíl, že je puštěná. Má všude dané různé hračky, tak než si se všema pohraje Má třeba oblíbeného méďu, kterého bere jako partnera, pořád ho pusinkuje a asi si tím nahrazuje, že doma nikdo není. Pak samozřejmě zrcátko, všude nějaká cingrlátka. A dost často vysedává na velké palmě. Ale rozhodně přes den nespí, jak tu někdo psal

Andulky jsou stejně jako většina papoušků hodně společenské. Jestli je klec dost velká, pořídila bych prostě dvě andulky. O moc víc toho nesežerou, budou mnohem veselejší a na ochočení to nemá zvláštní vliv, pokud se jim oběma budeš co nejvíc věnovat. Kdyby byla jedna hodně ochočená (řekněme ručně dokrmená), ta druhá to od ní naopak ještě okouká.
Pták není pes, přes den se občas prospí, ale jinak je to aktivní denní tvor, který spí za tmy.

Reaguji na oliss: Andulku jsem měla, asi tři, naučila se časem říkat dvě slova, bylo to supr. Každopádně sama vydrží, není tak vázaná na člověka jako třeba Žako. Bude spát, hrát si nebo pozorovat třeba z okna okolí.

Moc vám všem děkuji za odpovědi Pro Ziralka a Scoooby: strašně jste mě uklidnily, zkusím mu tam dát taky nějakého maličkýho méďu Pro Bedla: s tou klecí je to právě problém, pro jednoho je akorát, ale pro dva by to asi bylo docela málo místa a kdybych pořídila větší, tak jí zase nemám kam dát, jinak bych neváhala a koupila ještě jednoho, než koukat na smutnýho ptáčka.

Já mám taky samečka andulky, ráno jdu do školy a odpoledne přicházím kolem 3hodin,do té doby je sám. Jak přijdu domů tak ho nechávám volně puštěného, vždycky se přiletí přivítat a pak mi třeba až do večera sedí na rameni, sedí a mluví nebo píská přes víkendy je pořád vypuštěný, a pokud nejsem doma nebo zrovna na něj nemám čas, tak si hraje s hračkama které má v kleci. Je to můj mazlíček.

Zvykne si...
Ale zkusila bych si představit sebe na jejím místě, jestli bych ze života bez možnosti kontaktu s vlastním živočišným druhem byla nějak zvlášť odvázaná.
Naštěstí zvířata nad tím takhle asi neuvažují, takže depkám nejspíš andulka propadat nebude a vám, jako majitelům "jedináčků" (obecně, na nikoho konkrétního neukazuju), bude připadat roztomilé, jak se váš mazlíček bude zoufale snažit kamarádit s čímkoliv, čeho by si za normálních okolností (při životě v hejnu a nebo aspoň v páru) ani nevšiml.
Je to "jenom" andulka (rybička, křeček, cokoliv), ale pokud si člověk pořizuje nějaké zvíře, měl by se aspoň trochu zajímat o způsob života v jeho přirozených podmíkách a těm se snažit co nejvíce přiblížit (v rámci možností). Takže pakliže si pořizuju vyloženě hejnové (stádové, smečkové) zvíře, je na místě zamyslet se nad tím, jestli jsem schopna mu aspoň částečně nahradit společnost vlastního druhu. U psa to není zas takový problém, o tom asi žádná.
Vlastně o nic moc nejde, takový život v osamění žije spousta zvířat, která by jistě dala přednost plnohodnotné společnosti (před plastovou figurkou, zvonečkem nebo třeba zrcátkem - celkem standardní výbava klecí papoušků) a přežije to v pohodě.
Kdysi jsem se taky nechtěla koukat na smutnýho ptáčka a tak jsem postupně skončila u malého domácího chovu andulek; pořídila jsem voliéry a měla několik chovných párů. Sice jsem neměla andulku jako mazlíčka, ale sledování jejich čilého společenského chování a vyvádění mláďat pro mě bylo daleko zajímavější.

Omyl Ta naše je na nás natolik fixovaná, že se od nás nehne ani na chvilinku. Když jsme doma, má klec pořád otevřenou, neustále sedí na rameni, na hlavě nebo kde se dá, povídá si s námi, pusinkuje... třeba i ve sprše jí mám na rameni, když se převlékám, do postele za mnou chodí, prostě úplně všude... nebojí se ničeho, nenechá se odehnat, natož zavřít do klece . Někdy je to hodně náročné, často za námi běhá po zemi a musíme dávat pozor na každý krok, při vaření atd... Také jsme oba přes den v práci a řešíme to tak, že jí pouštíme ráno jak vstaneme a potom hned po návratu z práce - jakmile jsme doma, je neustále s námi. V kleci má hodně hraček myslím, že si přes den sama vyhraje. Hračky je dobré občas střídat, aby se s nimi za nějaký čas nenudila. Nenechávala bych ji doma samotnou jen v případě odjezdu na více dní... to nám vždycky setra jezdí dělat "aupair", aby nebyla sama .

Ano, jenže ve srovnání s andulkou žije pes naprosto odlišným způsobem života, který jde ovšem daleko lépe sladit s tím člověčím.
Psi opravdu hodně času prospí a tak pro ně není problém vydržet několik hodin bez pána. I přes to mám ale lepší pocit, že mám psy dva.
Zvíře se dokáže přizpůsobit, zvykne si... kolikrát je vidět, jak bez odporu snáší podmínky, které jsou daleko za hranicí pohodového života.
Nicméně, pokud mám zvířata opravdu ráda, hledím především na uspokojení jejich potřeb a upřednostňuju je před svými - konkrétně radši budu mít andulku spokojenou s kámošem, než mazlíčka pro sebe. Jako mazlíčka si navíc dokážu daleko líp představit úplně jiné zvíře, než zrovna papouška... A to jsem kdysi jako malá "dědictvím" získala korelu, která byla naprosto ochočená a ještě navíc jako "bonus" ani nelítala (netuším proč, o její minulosti jsem se nic nedozvěděla) a tak jsem s ní mohla chodit třeba i venčit psa nebo nakupovat...

Reaguji na laia:

To mě rozesmálo a moc se mi to líbí

Moje andulka milovala zrcátko a pak rolničku. S ničím jiným si nehrála