Amputace, jak vrátit chuť k životu

Reaguji na Inez: No asi by to chtělo toho psychologa a možná i trochu tvrdší ruku z vaší strany jako rodiny. Ono kolikrát soucit naopak vyvolá ještě horší psychiku. Nevím, kolik je jí let a jak se k ní chováte?

Právě, že je to tak, že pro ní každý udělá první poslední. Nosí se jí pořád něco k jídlu, protože se jí v nemocnici dělá ze všeho zle. Děda je u ní každý den, k tomu se ale taky chová hrozně. Mamka jí chtěla ještě uspořádat něco jako malou narozeninovou oslavu v nemocnici, kam by přišli všichni, aby vědela, že nám na ní záleží. Ale bojím se, aby nereagovala ještě víc odmítavě.

Taky bych to takhle viděla,je dobré s psychologem vše probrat,nejen babička,ale i Vy.
Mé kamarádky strýc přišel o nohu,začátek byl krušný,ale časem se vše srovnalo a už žije plnohodnotný život a tu tragickou událost zdá se přijal.
Je fakt,že se k němu nikdy nikdo nechoval jako k nemocnému atd...a to mu hodně pomohlo a dodnes pomáhá.

To chápu,je to starší člověk a toto je pecka.Je to těžké pro všechny,ale hlavní osoba,která musí chtít,je právě babička,jinak to bohužel nepůjde,nebude mít totiž ani sílu a rezignuje.Bohužel pokud se babička neléčí,tak je to špatné a dopadne to to zle,její vlastní vinou.A Vy asi nezmůžete nic,možná jí právě ten Váš nátlak víc a víc odrazuje a je tvrdohlavá.

Je mě to moc líto a držím palce.
Myslím,že v nemocnici by jí psychologa dali automaticky.

Tak teď jsem četla další příspěvek a nerozumím tomu,takže babička v nemocnici je?Tak jak je možné že se neléčí?

Tady je každá rada drahá. Bohužel jak se starý člověk dostane do nemocnice, tak to často vzdá, zvlášť když vidí, že se o něj okolí stará a on tak nemusí nic dělat. Mluvím z vlastní zkušenosti, dokonce dvojnásobné. Prababička se dostala do nemocnice s prostou zlomeninou a po pár měsících v LDN zemřela, protože přestala cokoli dělat. Nedošla si ani na záchod, protože sestry byly ochotné přinést jí mísu...
Takže, jak radí Moňas, byla bych pro trochu tvrdší přístup. Samozřejmě nemyslím chovat se k ní nepěkně, ale spíš si stát na svém, odmítnout pro ni udělat něco, co zvládne sama, nekompromisně zavolat psychologa atd.

Reaguji na Teri86:
Mám dost podobnou zkušenost Babička byla na LDN nějaký ten měsíc,ale odmítla spolupracovat,nic a nikdo na ní neplatil.Vždy si dala říct,ale jen na chviličku,vzdala to a zemřela-to jediné si bohužel přála.

No možná vidí vaši přílišnou péči a připadá si víc nemocná, nebo jak bych to napsala. Psycholog je určitě dobrá volba, protože tahle situace je velmi individuální

Jinak ti samozřejmě přeji pevné nervy a hodně štěstí