AD a alkohol

AD a sklenka vína se snesou velmi dobře.
To se o BZD (kam patří i Neurol) rozhodně říct nedá, tam bych byla opatrná.

Nicméně, pokud jde skutečně jen o dvě decka vína, sklenku piva, nebo malého panáka (ne všechno dohromady ), nic se nemůže stát. Lidi pijou i na AP, a nic se neděje.

Při braní léků platí v kombinaci s alkoholem dvojnásobně "všeho s mírou". Ale projednou se určitě nic nestane. AD jsou v kombinaci s alkoholem relativně nejméně problematické spojení.

Neurol bych ale ten den (kdy se napiješ) vynechala. Potencuje se to, a nikdy nevíš, jak to zrovna v Tobě (v kombinaci s Tvým psychickým stavem) zareaguje.

Děkuji za radu... také se snažím nebrat neurol pokud piju... když už do toho pití jdu, tak si předem říkám "neurol dneska ani náhodou"

Můžu se jen zeptat, zda jsi vtomto oboru hodně znalá?
Nerzumím skratce BZD.
Jinak beru asentru 75mg ráno denně. myslím, že asentra je celkem v pohodě, co se tohoto týče. Dříve jsem brala sertralin, což byla prý nějKÁ SLABŠÍ FORMA na úzkosti a asentra už je PRÝ AD.

Sertralin i Asentra jsou antidepresiva (AD), fungující na podobném principu (zpětné vychytávání serotoninu SSRI). Co se týče alkoholu, jsou relativně nejvíce bezpečná. Sklenička a dost.

BZD je zkratka pro skupinu léků nazývaných benzodiazepiny. Jsou to léky první pomoci. Oproti AD účinkují do půl-3 hodin po požití (v závislosti na stavu, plnosti žaludku a jiných potížích, když je přítomno např, zvracení apod). Jsou ale pro mozek mnohem ničivější a při dlouhodobém pravidelném a trvalém braní způsobují těžkou závislost. Neurol patří mezi BZD.
Je lepší ho brát jen při potížích, ne pořád.

Funguje Ti to AD na úzkosti? Já jsem se ještě s nikým takovým nesetkala, komu by AD pomohlo při úzkostech, vždy pomohly právě jen BZD.

Ptáš ses na mě, jakou mám zkušenost. Vlastní. Vyzkoušeno na vlastní kůži a zkonzultováno s mnoha podobně postiženými po dobu asi 1,5 roku.

No já vlastně teď momentálně ani nevím, co mám. Asi před 2lety jsem měla panické úzkosti, ze kterých jsem se, právě díky sertralinu, dostala. Dokonce jsem na půl roku přestala brát léky s tím, že je vše OK. Jenže po půl roce nastala taková situace, že jsem se sesypala a měsíc a půl jsem nebyla schopná vylézt z postele. Tenkrát jsem hodně četla na internetu o panických úzkostech a bylo mi divné, že všem se ty úzkosti vyskytnou z ničeho nic a já to mám právě z konkrétního důvodu. Říkala jsem to paní doktorce a ta mi řekla, že to jsou deprese. No a dneska... když na mě přijde akutní úzkost ( většinou opět z nějakého důvodu) tak si beru neurol, ale právě ta asentra brání tomu, aby mi ty úzkosti vůbec vznikal. Poznám to opravdu, když si zapomenu prášek ráno vzít. Večer už mám úzkosti... tak vlastně nevím, co mi je...

Víš, ono je jedno, jak se ta dg. nazve. ˇUzkostné poruchy jsou si všechny podobné a řeší se furt stejně.
Já zůstala u svého "benzáku" jen když je zle, jinak jsem vsadila spíš na psychoterapii. U Tebe, obzvlášť když víš, z čeho úzkosti vznikly, by se hodilo těm příčinám taky věnovat.

Venuše
moje paní psychiatrička je opravdu skvělá... nebo aspon pro mě je to anděl, ikdyž, co se týče mého stavu, tak to tak jako stagnovalo a nikam se to neposouvá. Ted jsem se prestehovala do prahy a pani doktorku mam v plzni. docela by se mi hodil kontakt na nějakého STÁTNÍHO psychiatra, případně i psychoterapeuta tady v praze.
No na neurolu jsem byla asi 3měsíce, kdy jsem ho brala 3tablety denně. To bylo opravdu zlé období. Jinak ted se opravdu snažím, pokud nemusím, tak si ho nebrat. opravdu mi ta asentra stačí. spíš bych chtěla někam se pohnout. nemuset se omezovat ve věcech, které mi toto způsobují. jen nevim, kam a na koho se obrátit.
Jinak mi bylo doporučeno obrátit se např. na homeopata... nemáš nějaké zkušenosti i z této oblasti?

Omiridžan
Homeopaticky jsem se léčila dva roky, taky jsem zkoušela Bachovy esence, kineziologii, regresní terapii. pomohlo to částečně, a obvykle na něco jiného, než to s čím jsem tam přišla.
Až na tu kinezku a Bachovky, to nebyla dobrá volba (ale spíše terapeutky, kterou jsem zvolila).
Je spousta alternativ, teď třeba diskutované reconnection, ho´oponopono, apod.

Nyní se mi jako výborná jeví psychoterpie. Zatím nejlepší má volba. Dostat se k sobě, nehledat spásu zvenčí.
Ten odkaz, cos zavěsila na vedlejším vlákně se mi líbí. Web je to hezký. Zkušenost s tím pánem nemám, ale snad se někdo najde, kdo Ti to zodpoví. Supervizi může dělat jen člověk s jistými zkušenostmi, a tak bych se toho nebála. Navíc jeho neortodoxní názory a schopnost dělat věci nově, jít proti proudu "inkvizice", jak to sám nazývá, je mi velmi sympatická.
Jestli Ti pmůže i v praxi, to se uvidí. Vždy je to tak, že 50% úspěchu terapie má na svědomí klient, 40% terapeut, a zbývajících 10% ostatní okolnosti.
Máš to ale z Prahy poněkud z ruky, ne?

Ano ano... právě že je to hodně z ruky, tak bych vcelku uvítala typ na nějakého dobrého psychiatra v praze....

Jak probíhá a v čem spočívá návštěva u homeopata?

No co se týče toho pána z Brna, taky se mi líbí, že je takovej "ortodoxní"... i když si nedovedu přrdstavit, že by mi sebral léky a snažil se mě léčit "jen tak".... ono to asi bude trochu složitější, ale tak obrazně řečeno... byla bych ráda, kdyby někdo reagoval...

jj, souhlasím... ikdyž z vlastní zkušenosti na tm má okolí trochu větší podíl

Omiridžan

Okolí nezměníš, změnit můžeš jen sebe. Resp. způsob, jakým ostatní vnímáš a jak si je připustíš k sobě. Od toho je terapie.

Terapeut Ti léky nevezme. Toho se bát nemusíš. Ale může se stát, že po skončení terapie už sama usoudíš, že léky potřebovat nebudeš. To by měl být přirozený důsledek úspěšné terapie. Ve skutečnosti je spíše vzácný.

Homeopatická léčba spočívá především v odhadnutí typu člověka a nalezení pro něj konstitučního léku. (Konstituční homeopatie)
Homeopat s Tebou udělá úvodní dlouhý rozhovor (1,5-2 hodiny) a podle toho by měl zvolit typ léku ve vysokém ředění.

Pak jsou ještě druhy homeopatie zaměřené na měření přístrojem, který vygeneruje typ a ředění léku.
A dále symptomatická homeopatie, která nízkoředěnými přípravky potírá jen symptomy.
Záleží co si zvolíš.

Ahoj, chtěla bych znát názor zkušenějších. Myslíte si, že je možné ošálit psychiatra v tom smyslu, že uvěří, že abstinenční příznaky posoudí jako akutní depresi? Budu konkrétnější. Jedna moje příbuzná má podle mě dlouhodobě problém s alkoholem, ale všemožně to tají a neumím si představit, že to někdy přizná, podle mě se stydí přiznat si, že to nezvládla, protože před cca 15 lety se úspěšně z alkoholismu léčila. V současné době žije sama a asi v posledních 3 letech je na tom opravdu psychicky špatně. Možná tu závislost chce sama silou vůle přemoct a pak přicházejí takové stavy, se kterými si neví sama rady a psychiatr to označil jako deprese. Takže ty 3 roky bere silná AD a do toho podle mě stále pije. Vrtá mi hlavou, jak je možné, že psychiatr pravý stav neodhalí anebo snad alkohol na tento typ léků nemůže způsobit stavy ještě horší? Může někdo podle vás takto se ničící osobě pomoci?

wayka

Deprese a závislost na alkoholu je častá kombinace (údajně až 1/4 depres. pacientů) a neznamená to nutně, že lékař špatně vyhodnotil abstinenční příznaky. Diagnostikoval depresi a tu léčí. Některé příznaky jsou společné. Závislost na alkoholu se může s nasazením AD paradoxně snížit, pokud dojde i k poklesu depresivních příznaků. Za důležité je považováno to, že pacienti na AD pravidelněji udržují kontakt s psychiatrem, než osoby závislé na alkoholu bez této kombinace. Předpokladem je, že psychiatr ví o obou onemocněních. Vyrozuměla jsem správně, že popsaný stav není jistý? Není možné, že má pacientka záznam o léčbě v minulosti v kartě? Neprováděli u ní jaterní testy a další dg. vyšetření?

Děkuji za odpověď. Pravý stav onemocnění neznám, protože k psychiatrovi s ní nechodím, tudíž ani nevím, jestli lékařka o její alkoholové minulosti ( současnosti ) něco ví, ale už 2x byla s depresí v léčebně ( kvůli sebevražedným sklonům ) a tam se asi rozbory krve apod. nedělají. Jestli chodí k praktickému lékaři, to nevím, ale očividně chátrá, nejí a když se jí zeptáme proč, tak prý jí nechutná. AD ji skutečně hodně utlumují, přesto má čas od času stavy, kdy samým neklidem propadá zoufalství . A já mám za to, že je to vždy, když to přežene s alkoholem. Její nejbližší nevěří, že v pití zase lítá, ale jsou to nejbližší, co ji vidí 1x týdně. Já s alkoholikem vyrůstala, jsem na ty výpary háklivá a prostě je z ní cítím, i když se všemožně snaží to maskovat. Je těžké s ní o tom mluvit, vím, že alkoholik musí začít sám se sebou něco dělat. Zatím jsem na toto téma s ní neměla odvahu a rodina se tváří že ji nemám ráda, když ji ze závislosti na alkoholu obviňuji.

wayka
To je těžké. V PL patří rozbor krve k základnímu vyšetření, je možné, že jí ho udělali. Pokud ale nemá cukrovku a ty alkohol cítíš, asi to bude tak. Máš bohužel minimální šance, něco s tím udělat. Můžeš jen vyjadřovat starost, podporu a nastavení, že bys měla pochopení i pro pití (ne, že je to správně, ale že se to člověku může stát). Pokud chátrá, hubne, je špatná, není asi její léčba (medikace je jen jedna z forem) dostatečná, ať už je diagnóza jakákoliv. Nemůžete si zatím promluvit jen o tomto, bez zmínek o alkoholu?

Když to shrnu, mylně jsem se domnívala, že kombinace AD - alkoholismus je "vražedná". Teď, jak nad tím přemýšlím, tak je vlastně jedno, jestli je v tom alkohol nebo ne. Zdá se, že žena, jejíž problémy jsem popisovala, na život už rezignovala. Říká, že ztratila smysl života a že od dobrovolné smrtí ji odrazuje jen strach z bolesti. Pořád dokola jí opakujeme, že má děti, co ji mají rády a 4 vnoučata, které ji jako babičku potřebují. Ale jakoby to nechtěla slyšet. Je to inteligentní, vysokoškolsky vzdělaná dáma, proto mě hrozně mrzí, že takhle dopadla. Stěžuje si na samotu, ale s nikým z rodiny bydlet nechce. Nesnese se s nimi. Proč asi? Je to složité a je mi z toho smutno....