Abdominoplastika i přes "zákaz" partnera

Reaguji na Eidyl: Tak mu to prostě vysvětli a mluvte o tom. Jsi dospělý, svéprávný jedinec a toto je čistě Tvé rozhodnutí. Pokud to Tvůj manžel nechápe a nepodporuje Tě, stejně tak i fakt, že se ho na to musíš ptát, naznačuje, že někde ve vašem vztahu je chyba.

[

Třeba má manžel obavy, že by operace nemusela dopadnout dobře.
A že je nutné se spolu domlouvat na něčem, co na určitý čas změní chod rodiny s malými dětmi, a na co z rodinného rozpočtu padne třeba 40 tisíc Kč, považuji za naprosto normální.

Pokud na to finančně máte a rodina tím nijak neutrpí, manžel by tě měl podpořit, nebo to alespoň tolerovat. Někteří lidi nedokážou pochopit, jak neuvěřitelně může plastika psychicky pomoct. Sama jsem po operaci nosu, kterou jsem prej nepotřebovala, ale psychicky mi to strašně pomohlo. Okolí mě v tom nijak nepodporovalo, ale respektovali to.

No ono je rozdíl něco vysvětlit ve smyslu říct, a vysvětlit, že to ten druhý pochopí a přistoupí na to.

Tady jsou všichni nějak strašně radikální, to je samý "někde bude asi problém; ruce pryč; rychle od něj utíkej". Hlavně že jste všechny dokonalé a chlap je vždycky ten špatnej.

Souhlasím.

Je to jako by si manžel chtěl koupit třeba motorku za každou cenu. Taky přece nepůjde a nekoupí ji bez porady se ženou a argumentem, že to je jeho věc.

Ahojky,no já jsem objednaná na abdominoplastiku a manžel o tom neví. Sdělím mu to až tak cca měsíc před operací,bude postaven před hotovou věc a je to. Je tedy fakt že mám jednu velkou výhodu v tom,že si tu plastiku financuji sama. Chodím při MD na brigády a z toho jsem si ušteřila,takže rodinný rozpočet to nijak neohrozí. Hlídání dětí mám zajištěné u mamky. Neřekla jsem to proto že by se držel za hlavu jaký jsem blázen,že to nepotřebuju a tak. Přitom jsem po dvou dětech (konečný stav) a po zhubnutí cca 20kg mám převis kůže přes pupík. Takže manžel nebude mít šanci odporovat,nebude mít moc času Jinak,píšeš že plánuješ další mimčo,takže bys na tu opku šla stejně až po... Nech to vyšumět,čas na to máš,třeba pak partner změní názor. Pokud máš diastázu svalů tak nějaký zákrok bude nutný,v tomto případě to jde přes pojišťovnu,na to se zkus určitě pozeptat. Když partner uvidí že máš zdravotní problém taky na to bude koukat jinak a hlavně,kdyby jsi šla pouze na operaci diastázy tak ti udělají ošklivý řez kolmo k pupíku,máš spoustu možností jak to zkrátka "okecat" Držím palce ať to klapne,já sama se moc těším až budu mít hotovo.

Aha, takže peníze které vyděláš jsou jen Tvé... hmmm, dobré a co manžel, má také své vlastní peníze?

Abych nebyla OT, jak už tu bylo napsáno, není to jen otázka peněz, ale i chodu domácnosti a je sice moc hezké, že si žena domluví např. hlídání dětí maminkou apod., ale domácnost je to ženy a muže a tedy týká se to jich obou.

Tohle moc nechápu ... ?

Reaguji na Veselku.
Já jsem to asi napsala blbě,uznávám,ale na tu brigádu jsem šla dobrovolně,chtěla jsem si něco přivydělat a vím,je to sobecké,ale vydělané peníze jsou opravdu jen moje. Manžel vydělává celkem slušně,takže co s těmi penězi dělám je mu celkem fuk,sám mi řekl že jsem na MD a pokud chci někam chodit uklízet je to moje rozhodnutí. Nikdy po mně nechtěl abych ty vydělané peníze dala na domácnost. Co se týče toho že domácnost je jen muže a ženy je to pravda,ale manžel se vrací z práce poměrně pozdě večer a tím že mám hlídání dětí zajištěno u mamky vyřeším problém,nebude si kvůli mně muset brát dovolenou,z toho důvodu mám také možnost mu to říct až později. Každopádně teď už tu nemusíme rozebírat jak je to u nás doma,diskuze je o tom jestli některá z nás absolvovala operaci bez podpory manžela a toho bychom se měly držet,zakladatelce diskuze dohady mezi námi asi moc nepomůžou. Nic ve zlém

Všem děkuji. Rozumím a chápu všechny příspěvky. Svého manžela nechci v tomto obejít už kvůli tomu, že jde o velké peníze a právě i o to, že to na nějaký čas změní trochu náš život (chod domácnosti, manželské "povinnosti"). Zatím mám dost času, jen se mi to v hlavě prostě převaluje sem a tam. Jsem s manželem už docela dlouho a znám dopředu jeho reakci, ale taky vím, že si budu stát za svým a prosadím si to, jen chci, aby to proběhlo v klidu, což u nás bude složitější, protože jsme oba horké hlavy. Taky se ve mně pere děsně myšlenka hezkého břicha co nejdřív a zároveň chuť mít třetí dítě. Nejradši bych oboje najednou, ale to fakt nejde . No typická ženská, no

Přesně tak,taky bych měla vše nejpozději hned Jinak přeji ať se vše zadaří tak jak chceš a pokud ti sem zas někdo napíše že máte problém ve vztahu hoď to za hlavu,neznám nikoho kdo by měl manžela nebo manželství bez poskvrnky Někteří chlapi (včetně mého) bohužel nechápou jak moc znamená pro nás být krásné a že jsme ochotny pro to i trpět. Přeji hodně štěstí,Martina.

Jako nic proti, že je někde chyba neznamená, že by měla manžela opustit, jen je asi chyba v komunikaci. Asi kdyby na tom byli finančně tak špatně, nepořizovali by si třetí dítě.

Muži vnímají jinak, nejsou tak povrchní jako ženy, a pokud ji má rád, tak se o ni i bojí a zdá se mu to zbytečné, vystavovat se takovému riziku. Určitě i kvůli dětem, co si budeme nalhávat, nějaké riziko je vždycky. Můj manžel mně také řekl, že by byl raděj, kdybych si nenechala dělat víčka. Když se dozvěděl, že to není v narkóze, tak mu to už nevadilo

Reaguji na LucieVip: četla jsi ten příspěvek? Já jen řekla reagujete na ironii

Finančně jsme na tom průměrně. Já na MD, respektive RD, manžel průměrný plat, zatížení úvěrem ze stavebního spoření, jinak žádné dluhy. Na spořícím účtu nějaká rezerva pro strejčka příhodu. Jezdíme felicií. Jsme skromní, proto si můžeme dovolit třetí dítě, toť na vysvětlenou.
Dneska jsem o tom s manželem otevřeně mluvila a prosila ho o empatii a dočkala se i schválení . Je jasné, že na operaci musíme našetřit. Podstatné je,že mě překvapivě manžel pochopil a respektuje moje přání