19 let a pořád bez přítele

Když si jenom tady pročteš diskuse,tak je na tom hodně holek podobně.Nemá cenu přemýšlet nad tím,jestli tě někdo chtěl a ty jsi s ním nebyla. Neboj toho svého prince potkáš.Moje známá-tím nechci říct,že by to bylo za tak dlouho,to určitě ne-má nyní 35 let a má první vztah v životě(pokud nepočítáme jednoho,co s ním byla dvakrát na vycházce a dali si pusu), a je nejštastnější a nejzamilovanější.
A mimochodem,o mě se taky říkalo,že jsem lezbička,jen proto že jsem nedala každému na potkání.Ale za to si tě tvůj budoucí přítel bude jenom vážit

manolla

Přesně tak! Souhlasím! Já toho svého "prince" potkala ve 21 letech.

Přesně, přesně, podobné pocity jsem měla taky, na každém chlapovi mi něco vadilo a já si už začínala myslet, že snad nemůže existovat chlap, který by mě zaujal. A existoval, čekala jsem na něj 19 let.

to ne, to bys byla nešťastná, co z toho? To nemá smysl a je to ztráta času. Počkej si.

kukacko, neházej flintu do žita a nesnižuj svojí laťku Já měla podobný problém, do devatenácti jsem si s nikým ani pusu nedala. Ale pak jsem si řekla "Dost, nebuď jak poseroutka.", začala jsem měnit svůj pohled na věc, když je člověk sám, tak spadne do takový deprese...A právě s tou jsem zatočila,začala jsem chodit vzpřímeně, víc se usmívala, neklopila jsem stydlivě oči když se na mě někdo podíval(ale uvnitř jsem byla vyplašená jako zajíc), pak to šlo samo. I když nejsem krasavice a do devatenácti o mě "nikdo ani očima nezavadil", tak právě to, že jsem prakticky den ze dne "vyrostla z pesimisty na optimistu", způsobilo, že se na mě chlapi více dívali a zvali mě na kafe Věru, nevěřila jsem, že právě vypustění toho hrocení, že nemám vztah pomohlo. Prostě jsem to přestala řešit, začala jsem se líp oblíkat, malovat se a budovala svoje sebevědomí
A teď je mi skoro 21 a mám druhého přítele, jak já říkám soulmate, oba prý vycítili, že ze mě jde takový pozitivno a zaháčkovali si mě

Já si našla prvního přítele až v 19 letech, předtím jsem nechodila vůbec s nikým (ty aspoň trochu s těma dvěma) a líbala jsem se v 17 totálně opilá s jedním klukem a moc si na to nepamatuju. Měla jsem z toho taky depky, že nikoho nemám, také zvlášť na jaře a v létě. Věř, že se jednou správnej kluk najde. Lepší nemít nikoho, než mít nějakýho vola.

Ahoj, tedy tvůj příběh je zajímavý, ale jsi ještě mladá, takže až budeš pracovat tak určitě najdeš. Jsem na tom vlastně podobně, jen je mi ted 36 a o to hůře, že čím je člověk starší, tím asi méně nalézá. Také bych ted bral.. jak se říká skoro vše, protože city člověku chybí... V tvém věku je ale času jestě dost.

Já mam podobný problém... Akorát mně se vždycky někdo líbí, bavíme se, jdeme ven... po chvíli kontakt vymizí a já se po čase dozvím, že je zamilovaný a má přítelkyni. Není nic horšího! Je mi taky 19. Mají o mě zájem kluci, kteří nic neříkají mně. Jsou to ještě takové děti. A ti, co se líbí mně si vždycky vyberou někoho jiného. Nevím, v čem dělám chybu stalo se mi to už takhle potřetí za 2. rok... jsem z toho na nervy. Prostě ty chlapy asi odpuzuju. Přitom furt slýcham, že já bych si mohla vybírat. Mmm, vybírám a není mi to k ničemu

Teda to mi na sebe dejte obe kontakt. Nejste náhodou moc hodné ?

Kukacko,nebud sklesla a hlavne neber kazdeho.Je mi 25,jsem dost atraktivni,vzdelana,finančně nezavisla.Kdyz jsem byla na gymplu,nosila jsem bryle,mela pár kilo navíc a jediné,co mě zajímalo bylo učení.Jediné,co se ve škole řešilo,bylo kdo s kým a kdy.byla jsem asi jediná panna.Bylo mi to líto,že nejsem obletovaná,byla jsem nepolíbená a žila sama doma s mamkou.Změnilo se to až když jsem nastoupila na vysokou,začala jsem nosit čočky a na dovolené se ve svých 21 poprvé zamilovala do Turka.poprvé jsem poznala,co to je když se ti podlomí kolena a nechutná Ti jíst,jak ti mravenčí v břiše,když se na něj těšíš.Byl můj první a nikdy toho nebudu litovat,lítal za mnou o zkouškovém a naopak.Jsem ráda,že jsem panenství neztratila s nakym tulpasem,jako vetsina mych spoluzacek,a nestalo seto tematem o skolni prestavce.Sice neni o co stat,ale on si toho vazil.Od te doby se mnoho zmenilo,ale nezahazuj se s nekym,kdo nezna tvou cenu a nevazi si te.uvidis,ze ten pravy na tebe nekde ceka

Ahoj! Neboj, určitě svého pana pravého najdeš. Hlavně neber kohokoli, já tu chybu udělala už v patnácti-chtěla jsem taky někoho mít. Jemu bylo 17 a párkrát mě zfackoval a přitom jsem si nedali ani snad ani pusu. Podruhé jsem se opila v sedmnácti a poprvé jsem se líbala, ovšem hoch mě chtěl jenom na sex a jakmile jsem řekla, že se s ním nevyspím, bylo po "velké lásce"-z jeho strany, já se z toho dostávala ještě rok a byly to dost zlé psychické problémy. Tito dva lidé mi strašně ublížili a vždy to bylo ve chvíli, kdy jsem tak moc chtěla najít hezký vztah. S přítelem už jsem dva roky, seznámili jsme se na jednom diskuzním fóru. Byl jediný, který mě chtěl vzít na fotbal a nebál se jít s holkou. Svoji lásku jsem našla ve chvíli, kdy jsem ji nehledala (bylo mi 18,5). Byl můj první úplně ve všem kromě pusy a já jeho první v sexu, mě bylo19 a jemu bylo už 22 (říkal, že se nechtěl milovat s holkou, o které věděl, že není ta pravá-dost si toho cením, je prostě jen můj a navíc i on ocenil, že jsem ještě panna). Nehledala jsem a našla. Taky už jsem byla poslední bez přítele a teď jsem první, kdo se nerozchází, kdo společně bydlí atd. Máme občas nějaký problém, ale vše se dá vyřešit. Přeju ti, aby si svého prince našla, přijde to opravdu ve chvíli, kdy to nebudeš čekat (já jsem tomu sice nevěřila, ale je to tak)

Reaguji na kukacka:
Tohle není otázka let, ale psychické vyspělosti a připravenosti si k sobě někoho vhodného přitáhnout. To, že má nekdo vztah třeba od 15 neznamená, že je v nem štastnej a potom by mohl i radeji menit s nekým, kdo potkal svého prvního partnera např i ve 28letech. No proste není vztah jako vztah

Reaguji na cool: Tohle není otázka let, ale psychické vyspělosti a připravenosti si k sobě někoho vhodného přitáhnout. To, že má nekdo vztah třeba od 15 neznamená, že je v nem štastnej a potom by mohl i radeji menit s nekým, kdo potkal svého prvního partnera např i ve 28letech. No proste není vztah jako vztah

Já bych tě taky ráda podpořila..není to o věku..mě je 20 a až jsem se opravdově zamilovala....prostě musíš počkat až ten pravý přijde...mě kamarádka řikala,že žádný princ není,že musim brát co je,ale není to pravda..někdo jen není tolik náročný...ale já chci fakt někoho koho budu obdivovat, se kterým bude sranda a bude se mi líbit i fyzicky...
Bohužel ten co se mi teď líbí,tak moc nejeví zájem...takže se snažím vymyslet taktiku...ale pevně věřím,že nám to vyjde...takže hlavu vzhůru a prsa vypnout

Milá kukačko, období střední školy pro mě bylo hrozné, všechny spolužačky na úrovni fotomodelek...mne si první den prváku spletla třídní s klukem a už to jelo...a tak jsem byla ráda, že jsem pro ostatní alespoň ta chytrá,sečtělá, vtipná kamarádka. Vždy jsem vypadala mladší a jaksi spíše dívčí, než ženská. Zájem o mne nebyl, a pokud, jevil se mi dotyčný podezřelý atp. případně jsem o něj nestála já, ovšem dlužno říci (objektivně), že jsem měla "štěstí" dost na exoty. Po maturitě mě potkal spolužák a nějak přišla řeč na to, kolik z kluků se do mě během těch let zamilovalo...jen sem je nějak nenechala přiblížit či vyjádřit, dodnes přesně nevím. to byla ATOMOVKA v mojí hlavě, a já si postupně uvědomila, že naprostá většina je v hlavě, to jak se vidíme a cítíme my samy, to vyzařujeme...Takže jak píše Aschelon, neházej flintu do žita ! Jistě máš co nabídnout, a možná ten bezva týpek co to ocení čeká za rohem, nebo za tím dalším...vydrž a nesmutni, držím ti palečky!
P.S.:pak přišla vysoká, nové prostředí, lidé, nová já...(a taky jsem si ještě pro jistotu nechala narůst dlouhé vlasy) a já téměř neměla dost prstů abych všechny zájemce spočítala